Okamura bude brečet a kňučet. Babiš, Turek a Macinka mu ukradli české voliče i jeho evropské spojence
Tomio Okamura bude kňučet a brečet. Léta se chlubil spojenectvím s některými evropskými politiky, jako jsou Marine Le Penová, Geert Wilders nebo Matteo Salvini. Fotil se s nimi, tito lidé byli v Česku na jeho mítincích a podporovali ho. S tím je konec. Viděli jsme to na shromáždění frakce Evropského parlamentu Patrioti pro Evropu, které se uskutečnilo v Madridu. Tam se vzpomínaní politici poplácávali a fotili s Andrejem Babišem, Filipem Turkem a Petrem Macinkou. A tak to bude v září i při volbách do sněmovny – Okamura přestává lidi zajímat. Jak se říká, silnější pes…
Patrioti pro Evropu dostali nový impulz. Tím bylo znovuzvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Ten po nástupu do Bílého domu ihned rozjel akce, které nemají obdoby. A prakticky všechny se líbí i jeho evropským příznivcům – omezení migrace a zelené politiky, méně peněz pro neziskovky, potírání progresivistických aktivit atd. Přestože se zdálo (i já jsem to loni v komentářích předpokládal), že Patrioti nebudou mít moc velký vliv, opak je pravdou. Musíme u toho totiž oddělit dvě věci – to, zda něco velkého jako frakce prosadí v Evropském parlamentu (na to většinou nemají dost hlasů a spojenců), a na druhé straně stojí jejich reálná síla v jednotlivých zemích. To je jiná písnička. Ukázala to i akce v Madridu, protože zde se sešla skupina, která je v některých státech EU vlivná, a někde dokonce vládne či bude vládnout. A do této sestavy se už uvadající Okamura, kterému zbyl jen brouk Pytlík české politiky Jindřich Rajchl, nehodí.
Ve španělské metropoli své exaltované projevy přednášeli maďarský premiér Viktor Orbán, místopředseda italské vlády Matteo Salvini, jedna z nejvlivnějších postav francouzské politiky Marine Le Penová nebo Geert Wilders, jehož Strana pro svobodu vyhrála v listopadu 2023 volby a působí ve vládě. Neonácek Harald Vilimsky zde pak zastupoval Svobodnou stranu Rakouska, která loni zvítězila v parlamentních volbách a teď se pokouší sestavit u našich sousedů kabinet. Z českých politiků zde byli šéf ANO Andrej Babiš, předseda Motoristů sobě Petr Macinka (ten měl mimochodem v Madridu lepší projev než místy hýkající Babiš), europoslanec za tuto stranu Filip Turek a za hnutí Přísaha europoslankyně Nikola Bartůšek. Okamura už zde nemá místo, protože v eurovolbách loni jeho SPD propadla a on se rozhodl s jedním pofiderním poslancem (v osobě Ivana Davida) do frakce Patriotů nevstoupit.
Evropská politika je tradičně velmi komplikovaná a rozbitá do mnoha stran a straniček, hnutí, uskupení a frakcí. Existují ale některé věci, na kterých se s Patrioty shodnou i další velcí hráči. Například v otázce migrace italská premiérka Georgia Meloniová, která ale tvrdě kritizuje Putina, což se rozhodně nedá o některých patriotických politicích říct. V něčem jsou styčné body také se stranou Právo a spravedlnost, která léta vládla v Polsku. Ovšem ta stojí jasně na straně Ukrajiny, zatímco Orbán nebo jeho rakouští kolegové Kremlu podkuřují. Ohledně Green dealu a migrace si Patrioti jistě rozumí i s Alternativou pro Německo, která by měla dostat kolem pětiny hlasů ve volbách 23. února. Styčné body se najdou také s pravděpodobným novým rumunským prezidentem Călinem Georgescuem. A tak bychom mohli pokračovat.
Přestože frakcí Patrioti pro Evropu jiné části politického spektra pohrdají a zní na jejich adresu i ostrá slova z některých médií, mají tah na branku a strany podobného typu se prosazují v mnoha zemích. Nejenom v Evropě. Vidíme to ve volbách a uvidíme to i při blížícím se hlasování do české Poslanecké sněmovny. Když u nás složíme politické puzzle dohromady, tak vidíme, že ve skládačce zeje v České republice jedna díra. Do té padá Tomio Okamura, kterého jeho známí evropští přátelé poslali k šípku.
