Pavel Páral: Vrtej, Pepo, vrtej. I v Česku jsou naleziště zemního plynu. Podaří se ho někdy vytěžit?

Spojené státy jsou momentálně největším těžařem zemního plynu na světě. Donaldu Trumpovi to ale nestačí a základem jeho energetické politiky je další zvyšování těžby, pro něž se vžilo označení Vrtej, bejby, vrtej. Zvýšení těžby má ještě více srazit ceny energií, které jsou oproti Evropě na čtvrtině, a dávají tudíž americkému průmyslu nemalou konkurenční výhodu.

Nicméně nové vrty a zvyšování těžby by měly posílit i export zkapalněného plynu LNG, a snížit tak ceny na světovém trhu. Je to opačná politika oproti jeho předchůdci Bidenovi, který zablokoval licence pro výstavbu dalších exportních terminálů.

Americký zázrak

Naprostá většina amerického plynu pochází z břidlic. Břidlicový je složením úplně normální zemní plyn a říká se mu břidlicový, což je dáno způsobem těžby. Je vázaný na břidlice představující nekonvenční ložiska, která se nedají těžit standardním způsobem. V takovém ložisku je oproti konvenčnímu výrazně nižší množství plynu, který je rozptýlen po velké ploše nepropustného podloží. Získávání břidlicového plynu tedy na rozdíl od konvenčních ložisek vyžaduje speciální technologii – hydraulické štěpení neboli frakování. Při klasickém frakování se voda s pomocnými chemikáliemi vtlačuje kolmo pod místo vrtu, je možné jej provádět až do hloubky pěti kilometrů a uvolňuje těžitelný plyn.

Nejde o žádnou novinku. V USA tato ložiska znají od devatenáctého století a dovedou je těžit. Obrovský boom nastal na konci minulého století a břidlicový plyn se stal nejrychleji rostoucím zdrojem energie, který mimochodem významně snížil americké emise CO2, protože vytlačoval z tamní energetiky do té doby klíčové uhlí.

Evropa na plynu

Ložiska břidlicového plynu přitom nejsou zdaleka jen za oceánem. Evropa, kterou momentálně sužují vysoké ceny dováženého plynu a pokračující závislost na dovozu toho ruského i přes dovozy z USA a Kataru, leží na obřích ložiskách břidlicového plynu, který se tak vyplácí Američanům. Rozsáhlé geologické studie prováděné od začátku století odhadují množství plynu pod evropskou zemí na skoro devadesát biliónů metrů krychlových.