Snaživý jako filmový Hujer. Radek Vondráček si říká o křeslo šéfa diplomacie v příští Babišově vládě
Víte, kdo je v České republice největší odborník na zahraniční politiku? Myslíte, že je to ministr zahraničních věcí? Nebo snad prezident republiky či premiér? Nebo poradce pro národní bezpečnost či jiný zkušený kariérní diplomat? Tak to jste tedy úplně vedle. Vězte, že jím totiž je jistý Radek Vondráček, v současnosti řadový poslanec opozičního hnutí ANO. Soudě podle jeho aktivit a vyjádření na sociálních sítích a v médiích je to zřejmě ještě neobjevený génius (nejen) české zahraniční politiky. A je také hodně snaživý. A moc dobře ví proč. Chce být příštím pánem Černínského paláce.
Přestože do příštích voleb do Poslanecké sněmovny chybí přibližně ještě osm měsíců, termín voleb dosud nebyl vyhlášen a jednotlivé strany a volební koalice ani nemají hotové kandidátky, tak Radek Vondráček se ve svých příspěvcích již sám pasoval do pozice hlavního mluvčího hnutí ANO k zahraniční politice. Komentuje pošramocené vztahy České republiky se Slovenskem či Maďarskem a nadbíhá Trumpovi, kudy chodí. V rozhovorech se rovněž nedistancuje od povolební spolupráce s komunisty či mlží ohledně další české podpoře Ukrajině.
Jistě, na své sociální sítě ať si každý svobodně píše, co chce. Tedy pokud neporušuje zákony. Touto optikou můžeme pohlížet i na Radka Vondráčka. Nicméně zde bychom měli zpozornět. V tomto případě jde totiž o to, že tento člověk si nepokrytě říká o post ministra zahraničních věcí v příští vládě, tedy pokud ji bude sestavovat Andrej Babiš nebo Karel Havlíček. Proto je dobré se občas na příspěvky tohoto pána podívat a zjistit, jaké má názory. Tedy pokud nějaké má. Obávám se, že čtenář zde bude zklamán. Radek Vondráček totiž jen kritizuje, karikuje či velkohubě shazuje, ale sám žádný protiargument nepřináší. Podle něj je všechno špatně a tvrdí, že příští vláda vše napraví. Ani se nepokouší o elementární či drobnou analýzu toho, proč Česká republika přerušila mezivládní konzultace se Slovenskem nebo proč netleská tomu, co se děje v Maďarsku. Stejné to je i v tom, jak bychom měli více diplomaticky či ekonomicky vytěžit návrat Donalda Trumpa do Bílého domu.
Nebuďme ale k Radkovi Vondráčkovi tak skoupí. Jeho nulová argumentační rovina je třeba dána tím, že o zahraniční politice ve skutečnosti nic neví a jeho znalosti o této problematice jsou ekvivalentní jednomu semestru na vysoké škole. Do kapsy by si ho tak strčil nejeden absolvent politologie či mezinárodních vztahů z každé české univerzity.
Možná jen fajnšmekři české politiky vědí, že existuje jakýsi debatní klub zvaný stínová vláda ANO. Té je Radek Vondráček také členem. Ale není odborníkem či mluvčím pro zahraniční věci, ale pro spravedlnost. Ale vzhledem k tomu, že stínový ministr zahraničí za ANO Jaroslav Bžoch se raději přesunul do tepla Evropského parlamentu a z něj se mu zřejmě zpět do nejistých českých poměrů chtít nebude, tak Vondráček vycítil, že by to mohla být jeho šance, a proto každým dnem usedá k sociálním sítím a obšťastňuje veřejnost svými názory na zahraniční politiku, které jsou dílem plytké, dílem jalové a nezřídka i hloupé.
Radek Vondráček byl v minulém volebním období předsedou Poslanecké sněmovny. Do čela parlamentu ale nebyl zvolen pro své lidské, morální i profesní kvality, ale proto, že byl loajální a hlavně poslušný vykonavatel příkazů svého pána. V této vysoké funkci toho moc nepředvedl, ale veřejnost si jej bude pamatovat jako toho, kdo s kytarou na krku stál na předsednickém pultu nebo jak počastoval jednoho z poslanců vztyčeným prostředníkem. Neméně známý je i jeho výkon v televizi při návštěvě Ruska, kdy se posilnil očividně něčím ostřejším.
Radek Vondráček je vystudovaný právník. Jeho advokátní praxe také není bez škraloupu. Hospodářské noviny před čtyřmi lety napsaly článek o Vondráčkově spolupráci s kroměřížskými odsouzenými lichváři. Vondráček podal na redakci žalobu a domáhal se otištění svého vyjádření. Tento soudní spor Vondráček s velkou ostudou prohrál, a ještě musel zaplatit náklady na jeho konání.
Podtrženo sečteno. Říká se, že zajíci se počítají až po honu. Totéž platí i o výsledcích nadcházejících voleb do Poslanecké sněmovny. Podle aktuálních průzkumů Babišovo hnutí drtivě vítězí a je pokládáno za hlavního favorita na vítězství. Zda se nakonec tak stane, uvidíme na podzim. Do konce roku bude zřejmě i jasno o podobě příští vlády. Pokud všechny vyjednávací trumfy bude držet hnutí ANO, uslyšíme i o Radku Vondráčkovi jako kandidátovi na nějaký vysoký post. On to moc dobře ví. A podle hesla „kdo je připraven, není překvapen“ už se podle toho řídí a dává o sobě vědět. Jestli si portfoliem zahraničních vztahů nezval příliš velké sousto, na které zjevně nestačí, je již věcí druhou…
