Jefim Fištejn: Většina Izraelců si myslí, že… Nevěřte všemu, co tvrdí „zaručení znalci“
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Česká veřejnost má určité představy o izraelské skutečnosti, o nichž se domnívá, že jsou více či méně objektivní. Patří k nim přesvědčení, že obyvatelstvo židovského státu dychtivě čeká na konec války hlavně proto, aby mohlo pohnat k spravedlnosti nenávistného premiéra Netanjahua, jehož zpátečnická politika zapříčinila současné potíže. Pokrokoví Izraelci údajně chápou, že také osud rukojmích je zcela odvislý od vůle a nevůle premiéra – kdyby chtěl, už dávno by chodili po svobodě, stačí ustoupit požadavkům Hamásu.
Jinými slovy, krev mrtvých ulpívá na jeho rukou. Takový obraz má s realitou Izraele málo co do činění a je výsledkem dlouhodobého neúnavného mediálního promývání českých mozků nepočetnou skupinou levičáckých „odborníků“. Zatímco v Izraeli platí odvěký princip „kde jsou dva Židé, tam jsou tři názory“, u nás postačí jeden správný názor na všechno – hlavně, aby byl dostatečně progresivní. Zde je pár událostí z minulého týdne, které ukazují zrudnou vylhanost těchto zaručených fakt.
Průzkumy veřejného mínění z posledních dnů uskutečněné nejprestižnějšími agenturami ukazují, že strana Likud s Netanjahuem v čele momentálně posiluje a je i nadále nejpopulárnější formací v zemi. Pokud by se volby konaly teď, mohla by počítat s 22 až 24 mandáty v Knessetu. Státotvorný tábor rivalizujícího lídra Bennyho Gance zaostává za Likudem o 2-3 mandáty. Na třetím místě je strana ruskojazyčných Izraelců Náš dům Izrael, v čele s bývalým ministrem zahraničních věcí Avigdorem Liebermanem.
Pokud by do klání vstoupila nová politická síla utvořená kolem bývalého středového premiéra Naftaliho Bennetta, mohla by počítat zhruba s 21 mandátem. V tom případě by na Likud zbylo 19 parlamentních křesel, zatímco Státotvorný tábor by se smrskl na 11 mandátů. Kdyby se k bloku Bennetta a Liebermana přimknul bývalý ministr vnitra Gideon Saar se svou stranou Nová jednota, známá též pod dřívějším názvem Nová naděje, mohli by počítat s 28 místy v Knessetu. A pokud by se do jednoho houfu přidali „Všichni proti Bibimu“, mohlo by to vynést dohromady až 73 místa ze 120. Jen člověk Izraeli hodně nepřející by mohl v takové politické snůšce spatřovat záruku stability. Taková koalice by měla spíše životnost do prvního zasedání vlády.
I když strany nynější opozice celkově jsou na tom o něco lépe (mohli by dosáhnout na 66 mandátů oproti 54 koaličním, ovšem počítaje v to zisky arabské strany RAAM, pro ostatní nepřijatelné), žádná případná vláda by neměla šance na dlouhé trvání. Taková je holt realita spojená s izraelskou tradicí maximální rozmanitosti a rozdrobenosti.
Stejná nepravda o Izraeli navozená docela záměrně je spojená s postojem rodin rukojmích unesených Hamásem v říjnu loňského roku. Naší veřejnosti bývá vsugerována představa, že blízcí a příbuzní rukojmích z nepopsatelné tragédie viní především současnou vládu a osobně premiéra Netanjahua.
19. srpna, když americký ministr zahraničí Anthony Blinken pobýval v Izraeli ve snaze zprostředkovat jednání s Hamásem o propuštění ještě živých rukojmích odvlečených teroristy na území Pásma Gazy, obdržel od jejich příbuzných dopis s žádostí nenapomáhat hamásovcům svými nemístnými prohlášeními nebo činy. Příbuzní rukojmích z organizace Forum Tikva (Fórum naděje) žádají Američana, aby se zdržel jakýchkoliv návštěv Izraele v době jednání, neboť tím jen zvyšuje nátlak na izraelskou vládu. Signatáři petice doslova píší: „Vážený pane Blinkene, vítejte v Izraeli v těchto osudových dnech! Musíte však vědět, že Hamás, když vidí, jak velký nátlak vyvíjíte na naši vládu, aby zastavila válečné akce a vzdala se strategických výdobytků, pokaždé navyšuje cenu svých ústupků. Vážíme si úsilí Spojených států, avšak hlavní odpovědnost vůči naší zemi spatřujeme v tom, aby jakákoli dohoda zaručovala naše životy a naši bezpečnost i den po jejím uzavření. Jediný způsob, jak toho dosáhnout vidíme v rozhodujícím vítězství nad nepřítelem, jenž prahne po našem zničení a slíbil opakovat 7. říjen znovu a znovu. Víme, že to nejsou prázdné výhrůžky. Jen úplné vítězství vrátí domů všech 115 rukojmích a umožní traumatizovaným občanům jižních pohraničních obci bezpečný návrat do svých obydlí, píší ve své petici příbuzní unesených Izraelců. A pokračují: Úpěnlivě vás žádáme, nepodporujte svými činy Hamás, podpořte našeho premiéra, abychom mohli v této válce zvítězit a vrátit naše blízké domů. Je mimořádně důležité, aby Spojené státy neprosazovaly nezodpovědné a neracionální zrádné ujednání“, píší ve své petici příbuzní rukojmích sdružení ve Fóru naděje.
Uznejte, je to poněkud jiná představa o náladách izraelské společnosti než ta, která je vám denně podstrkována zaujatými znalci. Když od nich slyšíte, že většina Izraelců si myslí to, či ono – jednoduše nevěřte!
