Pokus o atentát na slovenského premiéra Roberta Fica je neospravedlnitelný zločin. Nepřijatelné jsou ovšem i interpretace vyviňující Fica z podílu na vyhrocené společenské atmosféře. Podobná situace panovala za vlád Vladimíra Mečiara. V minisérii Reflexu „Výbušné slovenské kauzy“ si připomeňme nejvýznamnější z nich.
Nejznámější aférou spadající do éry „divokých“ devadesátých let na Slovensku, nemající obdoby v celém středoevropském prostoru, je dodnes nedotažené vyšetřování únosu prezidentova syna Michala Kováče mladšího v srpnu 1995. Vyšetřovatelé dospěli k závěru, že jej zorganizovali příslušníci Slovenské informační služby (SIS) řízené tehdy Ivanem Lexou v éře Vladimíra Mečiara.
Gangsterské metody
Důvodem měl být rozkol mezi prezidentem Kováčem a premiérem Mečiarem, kdy se z původních mocenských spojenců stali zarytí odpůrci. Cílem násilného zavlečení Kováče mladšího do rakouského Hainburgu měla být diskreditace prezidenta a stupňování nátlaku, aby rezignoval.
Operace s gangsterskými rysy v režii slovenské tajné služby se odehrála v době, kdy byl v Německu vydán na Kováče mladšího zatykač kvůli údajné zpronevěře dvou milionů dolarů v bratislavské firmě Technopol. Později se ukázalo, že podezření bylo nedůvodné, a německá justice Kováčovo obvinění stáhla.
Co tomu předcházelo?
Pochybností kolem Kováče mladšího využil Mečiarův aparát ke kampani proti prezidentovi, jež vyvrcholila únosem jeho syna. Příslušníci zásahové jednotky SIS zastavili jeho auto nedaleko Bratislavy. Donutili ho přesednout a omámili jej tvrdým alkoholem s namixovaným rohypnolem.
Poté prezidentova syna předali jiné skupině tajné služby, která ho odvezla za hranice. Únosci anonymně oznámili rakouským úřadům, že mají v autě mezinárodně hledanou osobu. Následující vývoj se však vymkl kontrole.
Rakouské úřady Kováče juniora do Německa nevydaly a mohl se vrátit na Slovensko. Strůjci únosu také neočekávali, že bude zákulisí celé operace brzy prozrazeno.
Sporná Mečiarova amnestie
Vyšetřovatelé vycházeli z výpovědi korunního svědka Oskara Fegyverese. Bývalý příslušník SIS vynesl informace, že za únosem Kováče juniora stála slovenská tajná služba. Z obav o svůj život opustil Slovensko. Z vyšetřování vyplynulo, že existoval plán SIS na jeho fyzickou likvidaci ve Švýcarsku. Nedošlo k ní kvůli vyzrazení.
Mečiarovci se snažili nepříjemně se vyvíjející kauzu zamést pod koberec. Dvakrát byly vyměněny týmy vyšetřovatelů a vše završila Mečiarova rozsáhlá amnestie krátce před parlamentními volbami.
V roce 1998 byla soudní líčení a policejní stíhání na základě této amnestie zastavena. Mečiar ji odůvodňoval specifickou situací, kdy po vypršení Kováčova mandátu nedošlo v nepřímé volbě ke zvolení prezidenta a pravomoci hlavy státu přechodně připadly premiérovi.
Mečiarovo Hnutí za demokratické Slovensko sice volby vyhrálo, ale nebylo schopno sestavit vládu. Mečiar tehdy odešel do opozice s teatrálním a zlidovělým popěvkem: „S pánom Bohom, idem od vás, neublížil som, neublížil som žiadnemu z vás.“
Nové vyšetřování
Nová vládní garnitura a její příznivci tomu příliš neuvěřili. Mečiarův nástupce Mikuláš Dzurinda použil stejnou prezidentskou pravomoc. Zrušil sporné články amnestie svého předchůdce a vyšetřování kauzy únosu Kováčova syna se rozběhlo nanovo.
V únoru 1999 byl policií zadržený bývalý náměstek ředitele SIS Jaroslav Svěchota, který podle vyšetřovatelů řídil operaci. Svěchota tehdy veřejně prohlásil, že ideovým vůdcem únosu byl premiér Mečiar. Ivan Lexa únos podle něj koordinoval a vydával příkazy.
V roce 2002 byl zadržený i Lexa, který uprchl do Jihoafrické republiky. Nepodařilo se mu však prokázat vinu, stejně jako ostatním aktérům únosu a později byl osvobozen.
Dotažení celého případu dlouho bránily dlouhotrvající právní spory kolem legitimity zrušení Mečiarovy amnestie. Další posun znamenalo až rozhodnutí Soudního dvora EU v prosinci 2021, že je možné nově stíhat amnestované.
„Mečiarovy amnestie byly hanebným příkladem zneužití práva. Konečně se pro naše soudy otevřela příležitost do důsledků vyšetřit kauzu, která dlouhá léta polarizovala společnost, a rozhodnout o vině nebo nevině obžalovaných,“ přivítala tehdy rozhodnutí soudu prezidentka Zuzana Čaputová.
Mečiarův žák
Tento optimismus byl předčasný. Kauza není vyřešena dodnes, stejně jako další související zločiny. Mezi nimi je nejznámější vražda bývalého policisty Roberta Remiáše, jehož život už v roce 1996 ukončila exploze bomby nastražené v autě.
Remiáš byl považován za spojku korunního svědka Fegyverese. SIS byla podezřelá, že stojí i za tímto zločinem v napojení na slovenskou mafii.
Z atentátu byli obviněni bývalí členové podsvětí Jozef Roháč a Imrich Oláh. Roháče později odsoudili v Maďarsku na doživotí za jiné mafiánské vraždy. Oláh byl zavražděný v roce 1997. Vyšetřování případu bylo ukončeno v roce 2006 s odůvodněním nedostatku důkazů a v dubnu 2016 skončila jeho promlčecí lhůta.
Robert Fico je někdy považován za Mečiarova žáka, ať už sklonem k autoritářským metodám, spojováním s podivnými strukturami či užší orientací na Východ.
Dodnes se traduje historka z roku 1994, kdy opozice opustila jednací sál na protest proti Mečiarovým hlubokým personálním čistkám ve státní správě.
Fico, reprezentující tehdy postkomunistickou Stranu demokratické levice, zůstal v sále z opozičních poslanců jako jediný. Při pohledu na současné razantní kroky Ficovy vlády to vypadá, že se historie opakuje.
