Pokus o atentát na slovenského premiéra Roberta Fica je neospravedlnitelný zločin. Nepřijatelné jsou ovšem i interpretace šířené na Slovensku i u nás, kdo za to může. Spojuje je přehazování viny na opozici a média a vyviňování Fica z podílu na vyhrocené společenské atmosféře. Podobná situace panovala za vlád Vladimíra Mečiara. V minisérii Reflexu „Výbušné slovenské kauzy“ si připomeňme nejvýznamnější z nich.
Slovenská vláda je právem rozhořčena útokem na premiéra Fica. Varovné jsou ovšem i signály zevnitř vládní koalice, že je čas vyhlásit „občanskou válku“ a „zakroutit krkem“ opozici a liberálním médiím. Nenávistnou atmosféru údajně vyprovokovaly a vytvořily živnou půdu pro násilné akty.
Překrucování historie
Nepřekvapuje, že současná vládní garnitura tuto kartu v rámci politického boje vytáhne. To však nemůže být důvodem k překrucování dosavadního vývoje a vykreslování „demokrata“ Fica jakožto oběti opoziční zvůle. K vytváření adoračních mýtů se přidávají i místní Ficovi sympatizanti z okruhu Václava Klause a Miloše Zemana.
O to rychleji se zapomíná na exponované kauzy, jejichž vyústění skončilo rozčarováním a nedůvěrou v justiční systém. Mezi nimi je v první řadě vražda novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové. V jejím důsledku padla třetí vláda premiéra Fica.
Fico se s touto „křivdou“ nikdy nesmířil. Už tehdy ji považoval za vykonstruovanou a jeho příznivci dodnes opakují mantru, že byl nespravedlivě odstaven od moci. Nikdo ovšem nikdy netvrdil, že on sám nebo kdokoli z jeho vlády byl za nájemnou vraždu přímo odpovědný.
Roznětkou jeho pádu bylo něco jiného, prorůstání vlivu mafiánských struktur do státního aparátu včetně Ficova kabinetu. Na rozplétání těchto vazeb pracoval i Kuciak. Potvrdilo je i vyšetřování podnikatele Mariána Kočnera obviněného z iniciování vraždy.
Nelze proto nevnímat veškeré okolnosti této vraždy. Už jen proto, že tento odporný čin nesmí být zapomenut a nesmí ho překrýt balast pokryteckých pokusů překreslovat nedávnou historii.
Rozporuplné soudy
Kuciak a Kušnírová byli zastřeleni 21. února 2018 v západoslovenské obci Veľká Mača. K vraždě se přiznal bývalý profesionální voják Miroslav Marček, jehož si najal Zoltán Andruskó. Podle obžaloby si vraždu objednal Marián Kočner zprostředkovaně přes svoji spolupracovnici Alenu Zsuzsovou, která aktérům vyplácela jeho peníze.
Několikaleté soudní líčení přineslo rozporuplné výsledky. Vrah a jeho komplici skončili s vysokými tresty. V květnu 2023 byla kvůli organizování vraždy nepravomocně odsouzena Zsuzsová na 25 let vězení. Kočner, odpykávající si devatenáctiletý trest za falšování směnek, však rovněž nepravomocně vyvázl bez úhony.
Toto soudní rozhodnutí vyvolalo deziluzi nejen mezi pozůstalými. Nelze uvěřit, že hlavní iniciátorkou vraždy byla Kočnerova tlumočnice a její blízký přítel o ničem nevěděl.
Proč je budování Ficova kultu jakožto majáku demokracie nevěrohodné? Stačí si připomenout, na čem Kuciak pracoval, a nebyl tehdy jediný. Jednalo se o dvě linie.
Vazby na kalábrijskou mafii
Kuciak se věnoval aktivitám italské mafie na východním Slovensku a jejím vazbám na blízké spolupracovníky premiéra Fica. Psal rovněž o podezřeních z daňových podvodů týkajících se okruhu lidí blízkých straně Smer.
Ficova vláda se začala rozpadat krátce po zveřejnění nedokončeného Kuciakova materiálu týden po vraždě. Pojednával o působení kalábrijské odnože italské mafie 'Ndrangheta na Slovensku vedené Antoninem Vadalou.
Vadala emigroval na Slovensko, kde začal podnikat. Hlásil se k úzkým vazbám na vládnoucí Smer, který označoval za „naši stranu“. Podle Kuciaka byl hlavní postavou napojení italské mafie na nejvyšší patra slovenské politiky.
Vadala založil společnou firmu s tehdejší nejbližší Ficovou spolupracovnicí na Úřadu vlády Márií Troškovou. Společné obchodní vazby s ním měl i rodinný okruh ředitele kanceláře premiéra a tajemníka bezpečnostní rady státu Viliama Jasaně.
„...dva lidé z okruhu člověka, který přišel na Slovensko jako člověk obviněný v mafiánské kauze v Itálii, mají denně přístup k premiérovi země – vybral si je Robert Fico osobně,“ psal Kuciak.
Na základě informací o propojení premiérova okolí s mafií rezignoval ministr kultury Marek Maďarič a krátce poté podala demisi Ficova vláda. Vadala byl zadržen, ale jeho účast na vraždě se neprokázala.
Následnou kritiku vyvolalo váznoucí vyšetřování zločinu a chování policejního prezidenta Tibora Gašpara, jenž rovněž rezignoval. Vývoj směřoval ke druhé vyšetřovací verzi potvrzující pochybnosti o nestrannosti policie a justice.
Kočnerův Hranol a Kali
Kuciak dále psal o podvodných obchodních aktivitách Kočnera, rovněž používajícího mafiánské metody, jenž mu vyhrožoval, že se bude věnovat nejen jemu, ale i jeho rodičům a sourozencům. Také Kočner měl velmi úzké vazby na čelné politiky Smeru a hlavně v policejních a justičních složkách.
„Ti lidé na policii i jinde, kteří se zločincem kooperovali, to zřejmě nedělali pro nic jiného než pro peníze a šanci na větší kariéru, protože i na to mohl mít díky blízkosti k politikům Marián Kočner vliv,“ tvrdí bývalý ministr vnitra Daniel Lipšic. „Všechno se to mohlo dít proto, že ministr vnitra Robert Kaliňák a strana Smer nechali oligarchy policii si rozparcelovat.“
Mnohé rozkryla obsáhlá komunikace Kočnera se Zsuzsovou přes mobilní aplikaci Threema. Chlubí se v ní kontakty na Roberta Fica (přezdívá mu Hranol), Roberta Kaliňáka (Kali), ale i na další významné slovenské politiky.
Kočnerova komunikace potvrzuje i jeho úzké kontakty na dalšího kontroverzního podnikatele Norberta Bödöra, Gašparova příbuzného. Bödör mu byl schopen z policejních databází zajistit cokoli, i lustrace jakékoli osoby, údajů o bydlišti, vozidle i dalších členech rodiny. Nejen na Kuciaka, ale i na prokurátory a desítky dalších novinářů, které nechal sledovat.
„I díky Kočnerově Threemě dnes víme, že by k vraždě nemohlo dojít, kdyby Kočner neměl spolupracovníky v čele policie, prokuratury a v konečném důsledku i na Úřadu vlády. Oni ho nechali roky dělat všechny ty podvody a zločiny. Oni dosadili do čela policie a prokuratury lidi, kteří nechránili Kuciaka, ale Kočnera,“ uvedl Matúš Kostolný, šéfredaktor Denníku N, který je dnes spolu s dalšími médii na indexu.
Vývoj na Slovensku by nás měl zajímat už jen proto, že vytváření falešného boje „dobra“ se „zlem“, kde se až příliš snadno prohazují role, by mohl vést k nastolování autoritářského režimu po maďarském vzoru. Totéž platí i u nás.
Chování Ficova přítele Andreje Babiše s Okamurou za zády, útočícího na „polistopadový kartel“ politiků a části médií, nese tytéž patologické rysy.
