Zemřel Josef Laufer (1939-2024), zpěvák, textař, herec, scenárista, tlumočník i moderátor. Ihned se objevila záplava sladkobolných nekrologů, které tvrdí, že to byl „výjimečný umělecký talent“. Výjimečný talent ale Laufer prokázal v roce 1976 i při napsání jednoho z nejodpornějších propagandistických škvárů někdejšího komunistického totalitního režimu, a to písně Dopis Svobodné Evropě. V té velebí agenta československé tajné služby StB Pavla Minaříka, který byl „nasazen“ v 70. letech minulého století v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově. Lauferova skladba byla na úrovni jiného propagandistického hnusu té doby, kterým byl televizní seriál 30 případů majora Zemana.
Josef Laufer měl v roce 1976 tu nebetyčnou drzost, že české a slovenské pracovníky Rádia Svobodné Evropy přirovnal ve své písni (celý text skladby je na konci textu) k válečnému nacistickému zločinci, spolupracovníkovi Adolfa Hitlera a přesvědčenému antisemitovi Josephu Goebbelsovi. Byl to hnus, který většina československých umělců, kteří v dobách komunismu mohli vystupovat a někteří z nich i podporovali totalitní komunistickou stranu, neudělala. Laufer pak tvrdil, že to vlastně byla jen taková legrace. Legrace, v rámci které režim zavíral své oponenty. Zpěvákova manželka Irena Greifová Laufera pak píseň obhajovala takto: „To je celý Pepa, on prostě rád šokuje. Proto napsal slova k téhle písni – akorát to tentokrát trochu přehnal.“ Zpěvák Pavel Bobek v rozhovoru pro Reflex ale o tom hovořil jinak: „Tohle není žádná provokace, ale čistá kolaborace s komunistickým režimem.“
Píseň Dopis Svobodné Evropě (text napsal Laufer, hudbu složil Bohuslav Myslík a nahrála ji skupina Golem Jana Václavíka), se kvůli své blbosti žádným hitem nestala, ale už v 70. letech její obsah zarazil mnoho občanů, protože tak otevřená obhajoba totalitních praktik byla slyšet většinou od komunistických politiků, ne od umělců.
Už v roce 1974 složil Laufer se zpěvákem Karlem Zichem propagandistickou píseň Ten strom je náš k 30. výročí Slovenského národního povstání, ta ale byla oproti Svobodné Evropě slabým čajíčkem. Josef Laufer se celý život vymlouval, že oslavná píseň o agentu Minaříkovi byla jen ojedinělým vybočením z jeho díla. Laufer ale ochotně trdloval před publikem, pokud to režim chtěl. Například v roce 1972 byl vypracován návrh na vznik Festivalu politické písně v západočeském Sokolově, který byl schválen Ústředním výborem Socialistického svazu mládeže, Ústřední radou odborů, Ministerstvem kultury i Okresním výborem komunistické strany v Sokolově. Festival se pak stal jedním z viditelných propagandistických produktů, který byl organizován a podporován totalitním režimem. Šestnácti ročníků se postupně zúčastnili téměř všichni zpěváci, kteří něco u nás znamenali. Profesionálové zde museli vystupovat svým způsobem povinně. Na prvním ročníku v březnu 1973 vystoupili například Olympic, Jiří Korn, Marie Rottrová, Waldemar Matuška i … Josef Laufer. „Bylo to pozvání s nátlakem,“ vzpomínala později na „dobrovolnou účast“ v Sokolově Rottrová.
Josef Laufer byl evidován i jako spolupracovník komunistické Státní bezpečnosti v kategorii důvěrník, krycí jméno Vostrý, evidenční číslo 14 075. On popíral, že by někoho udával a tvrdil, že byl „zarputilý antibolševik“.
Pokud ano, moc to vidět nebylo. A píseň Dopis Svobodné Evropě byla jeho naprostým morálním selháním.
Text písně Dopis Svobodné Evropě:
Vy, co jste po nocích ladili dráty,
učili sousedy potomkům lhát,
slyšte o prorocích s tupými drápy,
jak se jim zřítil ten upíří hrad.
Ztratili obličej – to dolar byl důvod,
po boku Goebbelsů je jim OK!
Ztratili obličej i jazyk i původ,
teď hrají nám z partesu hlas CIA.
Kdo by to poslouchal ty jidášské žvásty,
odporné žebrání o nakyslý chléb,
kdo by to poslouchal ty nechutný pásky,
co do úst si strkaj mrvu a chlév!
Díky Vám! Díky Vám, chlapíku statečný,
za vaši odvahu, rozum a sílu!
Vy jste náš kapitán – oni jsou zbyteční!
Přidal jste blankytu do křídel míru.
Do pupku hadího jim kapitán hrábl
a sedm let vypájel prolhanou žluč...
Ty „svobodný rádio“, už ti dech zchladl!
Od našich hrdinů pravdě se uč!
Utekli bezmocní a zradili mámu
i tátu, co někde má bez jména hrob.
Chtějí nám – nemocní – zasadit ránu
za konto Lloydů na ptačí zob.
Nad naší hranicí nebe je čisté,
nechceme stanici s nápisem: „Hnůj“.
Uřvi si bránici, ty špinavé klíště,
a nepleť se do veršů: „Kde domov můj“!!!
Díky Vám! Díky Vám, chlapíku statečný,
za vaši odvahu, rozum a sílu!
Vy jste náš kapitán – oni jsou zbyteční!
Přidal jste blankytu do křídel míru.
