Boj o funkci slovenského prezidenta vyhrál Peter Pellegrini a premiér Robert Fico může být spokojený. Nový prezident mu slíbil klid na práci a kopíruje i jeho populistické výzvy k rychlému ukončení války na Ukrajině. Za svůj úspěch vděčí i nejradikálnějším proudům, a proto stojí za pozornost odraz v českých reáliích.
S ohledem na starší předvolební průzkumy není výhra vládního kandidáta zase takovým překvapením. Většina z nich favorizovala Pellegriniho, jemuž nahrávala i skutečnost, že bylo krátce po parlamentních volbách definujících aktuální rozložení sil. Překvapivý byl spíš nečekaně dobrý výsledek prvního kola pro jeho soupeře Ivana Korčoka, který vyvolal naději, že proti očekávání má slušnou šanci uspět opoziční kandidát.
Spor o směřování země
Korčok dosáhl velmi slušné podpory a jeho výkon zaslouží uznání. Ziskem hlasů by vyhrál volby v roce 2004, 2009 i 2019, kdy zvítězila Zuzana Čaputová. Může se stát odrazovým můstkem pro jeho další působení v politice, zatímco existence Pellegriniho strany Hlas ztrácí po jeho odchodu smysl.
Pellegrini před druhým kolem mobilizoval úspěšněji. Hlavním důvodem nebyla jeho osobnost, ale celkové směřování země po nástupu Ficovy autoritářské vlády, které jejím voličům vyhovuje. O jeho vítězství rozhodla vysoká volební účast, druhá nejvyšší v historii slovenské přímé volby prezidenta.
Ačkoli se nepotvrdily průzkumy, že půjde o těsný souboj, v jednom se předpoklady sociologů naplnily. Čím vyšší bude volební účast, tím větší šance pro Pellegriniho. Předseda slovenského parlamentu měl větší potenciál přetáhnout voliče neúspěšných uchazečů z prvního kola a oslovit dosavadní nevoliče.
Mobilizace voličů vládní koalice Smeru, Hlasu a Slovenské národné strany (SNS), kteří v prvním kole nedorazili k volbám, byla druhým faktorem Pellegriniho vítězství. Koaliční lídři označili Korčoka za „protislovenského kandidáta“ sloužícího zahraničním zájmům.
„Upřímně věřím, že v sobotu to zlo, které Korčok představuje, porazíš,“ řekl předseda SNS Andrej Danko Pellegrinimu. Ten musel vzít za vděk i podporou od těch, s nimiž nemá dodnes ideální vztahy. To neznamená, že se neumějí dohodnout.
Robert Fico ho označoval za zrádce kvůli odchodu ze Smeru a založení vlastní formace Hlas. Stejně se o něm ještě v lednu vyjadřoval Danko. „Mám strach, že nás opět zradí. Kdo zradí jednou, zradí i podruhé.“
Vlastenecká mobilizace
Hlavním faktorem tak byla pro mnohé volba „menšího zla“. To se projevilo v podpoře většiny voličů neúspěšných kandidátů v čele s otevřeně proruským Štefanem Harabinem a podobně orientovaných radikálů z mimoparlamentního hnutí Republika, jež v prvním kole podporovalo Harabina. Ostatně ani Danko nepovažuje Putina za agresora, když říká, že „Rusové přišli na území s pocitem pomoci svému národu“.
Většina antisystémových voličů Harabina nakonec přišla hodit hlas Pellegrinimu. K nim se přidal i Milan Uhrík, předseda hnutí Republika, jež se odštěpilo od neofašistických Kotlebovců a s nimiž Pellegrini před parlamentními volbami vylučoval koalici.
„Kulaté brýle nevyhrály. Dobrá zpráva. Pellegrini vyhrál díky vlastenecké mobilizaci voličů. Snad nezapomene. Hodně štěstí Slovensku!“ komentoval Uhrík výsledky voleb.
U těchto společenských proudů zafungovalo lživé označení údajné loutky Washingtonu a Bruselu Korčoka jako „válečného štváče“, který podporou Ukrajiny přivede zemi do války.
Podobné útoky proti svému soupeři použil Andrej Babiš ve své prezidentské kampani, ale analogií by se našlo víc. Hodně napovídá, kdo Pellegriniho z české politické scény otevřeně podpořil a kdo měl z jeho úspěchu neskrývanou radost.
Pellegriniho stoupenci
„Slováci si vybrali dobře, budou mít hrdého prezidenta, který vždy bude ve světě hájit jejich zájmy a bude stát za všemi občany. Věřím, že se Peter zasadí i o zlepšení vztahů mezi ČR a Slovenskem,“ gratuloval Pellegrinimu Andrej Babiš.
„Petera Pellegriniho jsem několikrát veřejně podpořil, a proto mně dělá velkou radost jeho vítězství,“ zmínil Miloš Zeman, který naposledy podpořil Pellegriniho v rozhovoru s premiérem Ficem v rozporu se zákonem v době, kdy už platilo volební moratorium.
„Závidím Slovákům, že si zvolili člověka k obrazu svému, že neposlouchali rady chytrých a mocných ze světa a zejména z České republiky. Závidím Slovákům, že si zvolili svého člověka, a ne Aspen Institute,“ rozplýval se další bývalý prezident Václav Klaus.
Pellegrinimu jako lepší volbě gratuloval i Tomio Okamura a pozadu nezůstala ani jásající neparlamentní „vlastenecká“ scéna, jež má názorově blízko ke slovenským souputníkům.
Upřímně a s radostí pogratuloval Pellegrinimu ke zvolení Jindřich Rajchl. „Slováci se nenechali ovlivnit mainstreamovou propagandou a rozhodli ve prospěch země.“
Stejně zareagovaly weby šířící ruskou propagandu, o čemž svědčí už jen titulky: Pravyprostor: „Slovensko se vzepřelo“, Svobodny-svet: „Vítězem se stal Peter Pellegrini a všem normálním lidem na Slovensku se ulevilo“, Protiproud: „Slovensko dál boduje a buduje…“ či Aeronet: „Ať Pánbůh ochraňuje Slovensko! Triumfální vítězství Petera Pellegriniho na Slovensku spustilo operaci Russiagate!“.
Střet dvou světů
Co z tohoto porovnání vyplývá? Společnost byla u nás při prezidentské volbě podobně polarizovaná jako na Slovensku. Babišův tábor používal stejné dezinformační fauly jako tábor Pellegriniho a prakticky se překrývá v jeho podpoře.
Paradoxně jim nevadí, že vyhrál otevřeně provládní kandidát, zatímco u nás kvůli témuž nasazují psí hlavu prezidentu Petru Pavlovi, jenž se profiloval mnohem samostatněji než Ficova poddajná loutka Pellegrini.
Nevadí jim protiprávní zásahy do policie, justice a veřejnoprávních médií. Stejně tak jim nevadí, že se Ficova vláda v EU zařadila po Orbánově boku mezi troublemakery, na které sází Putinův režim. Je to pro ně naopak přednost.
Babišovi „protiválečná“ taktika nevyšla, ale ve snaze oslovit nejradikálnější proudy ji používá dál. Vrcholné pokrytectví přitom předvádějí někteří domácí stoupenci Ficova režimu, kteří moralizují českou vládu a média, že se údajně pokoušela ovlivnit slovenské volby. Ponechávají stranou, že se do nich otevřeně zapojili Babiš, Zeman a Klaus, a to je zřejmě v pořádku. Střet dvou světů i u nás nabírá na obrátkách.
