„Odvolávám, co jsem odvolal,“ hraje si na popleteného krále ministr práce Marian Jurečka s pracovními dohodami, které se mu v praxi podařilo prakticky zlikvidovat. V konsolidačním balíčku před pár měsíci prošla novela upravující práce na dohodu. Tedy spíš likvidující než upravující. A nyní vyráží do sněmovny s novelou novely, kde v ne zrovna moudrých změnách couvá zase zpátky v naději, že opraví neopravitelné.
Nyní platná změna zákona letos od 1. července zavádí povinnost zaměstnavatelů ohlašovat dohodáře České správě sociálního zabezpečení. A při souběhu dohod u víc zaměstnavatelů a překročení určeného limitu vznikne zaměstnavateli povinnost z odměny odvádět sociální a zdravotní pojištění, což dosud nemusel. Podnikatel ho bude muset za svého dohodáře zpětně doplatit. V praxi to znamená, že zaměstnavatel prakticky do konce roku nebude vědět, kolik ho práce lidí na dohody nakonec bude stát, a aby splnil své nepředvídatelné povinnosti, zatíží ho stát pořádným rancem byrokracie.
A aby toho nebylo málo, dohodářům byla navíc zavedena dovolená, nemocenská a zaměstnavatelům povinnost plánovat jim směny alespoň tři dny dopředu.
To vše je samozřejmě pro brigádníky, studenty, matky na mateřské a příležitostné pracovníky naprosto nevhodné a připravuje je to o možnost přivýdělku. Zaměstnavatelské svazy na to od samého počátku upozorňovaly. Marně. Averze ministerských úředníků a akademických poradců z NERV k lidem pracujícím v onom slavném švarcsystému, kde se údajně vyhýbají zaměstnavatelským platbám pojištění, méně zdaňují a nevadí jim, že nemají výhody zaměstnanců, byla příliš silná.
A tak se firmy zařídily po svém. Dohodáře převážně převedly na IČO a zavedly klasický švarcsystém, čímž administrativu přenesly na lidi a sami se jí zbavili úplně. Případně dohodáře ze seznamu svých pracovníků vyškrtly úplně a pokusí se přežít sezónu bez brigádníků, což opět postihne ty, kdo si přivydělávali ke studiu, mateřské či penzi. Když to nepůjde, tak prostě své služby omezí.
Dohodáři typicky pracují v sezónních provozech, jako jsou třeba zahrádky restaurací či při sklizni v zemědělství.
Jurečka se snaží na poslední chvíli zachránit situaci. Odsouvá povinnost platit pojištění až na leden a spoustu povinností změkčuje. Například byrokracií kolem toho, kdo bude a nebude platit za dohodáře ono sociální a zdravotní pojištění.
Jenž to vše sám způsobil tím, že ignoroval varování a dal na své úředníky, jejichž vliv na zásadní rozhodnutí jeho resortu je zjevně větší, než by měl být. A jejich socialistické přesvědčení, že je zásadní maximálně omezovat smluvní volnost mezi zaměstnavateli a zaměstnanci je jejich nekonečně světlým posláním. Důsledkem bude, že tenhle kiks lidovcům rozhodně jejich dvouprocentní preference nezvedne.
