Kdyby se někde zjevil Jára Cimrman, mohl by napsat novou absurdní hru. Mohla by se jmenovat Příspěvky. Pojednávala by o tom, jak se česká veřejnost a část politiků i médií vzrušila u něčeho tak nepodstatného a nevzrušivého, jako je placení členských příspěvků odborům. Vedlo to až tak daleko, že Josef Středula musel opustit místo předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů. Co se vlastně stalo? Nic.
Josef Středula, který se práci v odborech věnuje téměř čtvrtstoletí, vloni pět měsíců nezaplatil členské příspěvky. Tím mu zaniklo členství v odborech. A tím přišel i o prestižní funkci. To, že udělal chybu, už oznámil. Chce to napravit a koncem března se opět o stejnou funkci v Českomoravské konfederaci odborových svazů ucházet. Tím by mohl příběh skončit. Ostatně proč ho pitvat, není na něm nic vzrušivého. Ale ouha! To, co z neplacení nějakých příspěvků dokázali vyvodit někteří politici a média připomínané cimrmanovské drama (i když autoři Cimrmana psali vždy komedie).
Takže co ten zločinec Středula všechno spáchal?
Prý je to podivné až skandální, že příspěvky neplatil. Nevím, přijde mi to jako obyčejné opomenutí. Lze důvodně pochybovat o tom, že by to udělal schválně.
Dále se objevily fantasmagorické spekulace, že za tím bude určitě boj uvnitř odborové centrály. Třeba i něco takového existuje. Protože je legitimní otázka, zda mají odbory přitvrdit (dejme tomu à la Francie), nebo mají sázet na dialog s vládami a zaměstnavateli tak, jak to vždy chtěl Středula. Co je pro Česko lepší, ať si každý přeloží sám. Místo abychom byli rádi, že Josef Středula není poblázněný levicový radikál (což u odborářů bývá obvyklé), ale člověk pohybující se na levo-středovém spektru, místo toho se šíří spekulace, co vlastně chce.
Nesmyslné jsou i výhrady, prezentoval je například v České televizi jakýsi neznámý vládní politik, že jako odborářský vůdce si Středula loni dovolil kandidovat na prezidenta. Jenže právo kandidovat na politickou funkci je výsadou demokratických režimů. Nežijeme v putinovském Rusku nebo v neomaoistické Číně. Je jedno, zda se o funkci u nás uchází stranický bafuňář, odborář nebo oligarcha (ano, i Andrej Babiš může). Toto právo je nutné respektovat, jinak se naše svobody dál omezí.
Josef Středula udělal hodně podivnou chybu. Ale není to člověk, který by měl být vláčen veřejně bahnem.
Kdyby Středula nezaplatil příspěvky ROH (Revoluční odborové hnutí) za komunismu, tak by byl skoro odpůrcem režimu. Dnes si na něm za to samé smlsnul kdejaký hejhula. Cimrmane, vrať se!
