Předpokládám, že tak nějak se to léta učí v Plzeňském kraji. Oč jde? Facebookem při dvouletém výročí zahájení Putinovy agrese prosvištěl obrázek jakési ankety, v níž velká část hlasujících doporučila Ukrajině vyjednávat o míru i za cenu ztráty území. Neuvěřitelné! Tak jsem hledal na těch internetech a skutečně, našel jsem anketu čtenářů Plzeňského Deníku, kde „pro“ bylo čtyřicet (!) procent hlasujících.
První, co mě napadlo: „A tady se chce pořád přidávat učitelům!“ Protože to je tak hrubá neznalost historie Evropy minulého století i historie vlastní země, že to je až snad na úrovni pomocné školy. Zvlášť když je zde jasná historická paralela s postupem Hitlera a Putina.
Hitler se opřel v českých Sudetech o etnické Němce, Putin se v roce 2014 při válce na Donbase opřel o etnické Rusy. A pak zde na východě Ukrajiny vznikly dva státy, Doněcká a Luhanská republika, které se chtějí připojit k Rusku. Jako se ve druhé polovině třicátých let etničtí Němci v Sudetech chtěli připojit k Říši.
A k tomu se podívejme do Wiki k roku 1938: „Když 30. září 1938 brzy po půlnoci podepsali zástupci Německa, Itálie, Velké Británie a Francie Mnichovskou dohodu, zdálo se, že zachránili evropský mír. Adolf Hitler se zavázal, že poskytne Československu, které bylo přejmenováno na Česko-Slovensko, záruky, což však zůstalo pouze na papíře.“
Jinými slovy, zrovna český národ má bolestnou historickou zkušenost, že agresora nelze nějakou „snahou o mír“ zastavit. A teď možná ještě důležitější otázka. Jaké území bychom vlastně my Češi obětovali za mír? Když vezmeme, že na západní hranici máme spojence z NATO, tak reálná hrozba pro nás je na východní hranici. A když bychom vzali v potaz Karpatsko-dukelskou operaci Rusů z roku 1944, tak by zřejmě i tentokrát šli přes severní Moravu.
Takže pokud by k nám vpadli agresoři od Českého Těšína, obětovali bychom za mír které území? Ostravsko? Nebo i Olomoucko? Jako s tím Ostravskem asi nemám extra problém, ale Vysočinu už bychom si měli asi nechat, ne? Nebo že bychom dali i Vysočinu? Jako za ten mír…
