Politická situace v Polsku zůstává po posledních sněmovních volbách a prosincovém nástupu nové, středolevicové vlády Donalda Tuska poměrně napjatá. Oproti Slovensku se polské události příliš nesledují, přestože mají značnou dynamiku a vzhledem k velikosti a vlivu Polska i širší dopad.
Přechod moci na Tuskovu vládu, jejíž jádro tvoří premiérova středová Občanská platforma (PO), agrárničtí lidovci, středové uskupení Polsko 2050 nového maršálka Sejmu Szymona Hołowni a postkomunistická levice, neproběhl vůbec hladce. Oba politické tábory se od počátku nového funkčního období dostaly do řady konfliktů. V zahraničí se o nich tolik nepíše, protože jak Tuskův vládní tábor, tak opoziční strana kolem Jarosława Kaczyńského se sice shodnou na máločem, ale panuje mezi nimi téměř jednoznačná shoda, že je třeba podporovat Ukrajinu v boji s ruskou invazí.
Polská krev
Na domácí scéně se to ale v Polsku naopak o to víc vaří. Příkladů je mnoho. Nová vládní většina například nezvolila Právu a spravedlnosti jako volebnímu vítězi zástupce do vedení obou parlamentních komor. Zdůvodňovala to nevhodností obou kandidátů a tvrzením, že se například bývalá předsedkyně Sejmu Elżbieta Witeková před volbami podílela na omezování práv opozice. Nově opoziční Právo a spravedlnost v odvetě nereagovalo na vládní nabídku, že největší straně v Sejmu zvolí místopředsedu, když nominují někoho jiného.
Podobně dramatické bylo i převzetí veřejných médií. Nová vláda odvolala jejich rady a dosadila nové šéfy způsobem, který po právní stránce vyvolává pochybnosti. Skončilo to „televizní krizí“, kdy vláda nechala vypnout zpravodajský kanál, opoziční poslanci spali ve spacácích v budovách veřejných médií a nové vedení se do nich dostalo až za policejní asistence.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
