Duševní stav americké společnosti, beztak mimořádně labilní, dostal v republikánských primárkách ve státě Iowa další ránu: Donald Trump tam dosáhl výsledku, který v dějinách státu nemá obdoby. Zatímco většina komentátorů má za to, že Trump má nyní dobře našlápnuto k získání nominace své strany na účast v prezidentském klání v listopadu letošního roku, není málo i těch, kteří čtou Trumpův výkon jako hanebnou porážku.
Přesvědčen je o tom třeba Phil Boas z tiskoviny USA Today, který pokládá primárky v Iowě za „Černobyl“ republikánů – jakože totálně vybouchli a zbyl po nich jen toxický mrak! Zastánci tohoto názoru argumentují zhruba takto: Trump sice dostal ve stranickém hlasování 51 % hlasů, avšak to znamená, že celých 49 % zúčastněných hlasovalo pro jeho soupeře, tudíž proti němu. Primárky vůbec byly málo reprezentativní – Trumpovi dalo svůj hlas všeho všudy necelých 60 tisíc spolustraníků. Znamená to, že druhá polovina republikánů má už tohoto kverulanta plné zuby. A protože se dá předpokládat, že voliči demokratů mu nedají jediný hlas, lze konstatovat, že tři čtvrtiny Američanů podpoří jeho protikandidáta, stávajícího prezidenta Joea Bidena. Nic třetího v podstatě není dáno!
Dokazovat, že toto žalostné uvažování je zcela mimo mísu, je jako nosit dříví do lesa. Dobře si pamatuji, že přesně stejnými argumenty se snažil za totáče komunistický tisk zpochybnit legitimitu amerických prezidentů. Vždyť Ronald Reagan, ke kterému Trumpa často připodobňují, i když dokázal zvítězit ve všech státech až na jeden, byl prý fakticky zvolen „jen“ třetinou svých spoluobčanů, tudíž zastupuje pouze nepatrnou menšinu Američanů.
Legitimita v demokracii je vždy relativní: vítězí prostá většina z odevzdaných hlasů, kdo nejde k volbám, dobrovolně postupuje své právo jiným. Jen tam, kde žádná demokracie není, je „legitimita“ absolutní a od většiny neodvislá. Proto čečenský náčelník Kadyrov dokázal ve volbách získat 106 procent odevzdaných hlasů a Putinovi v letošních prezidentských volbách, stanovených teprve na březen, odpovědní úředníci již nyní přislíbili rekordní úspěšnost, kterou odhadují přesně na 146 %.
O takové úrovni legitimity teoretici a praktici Demokratické strany mohou jen snít, což oni dělají. Jejich problém je náramně sofistikovaný: jak zařídit, aby mnohočetné soudní postihy znemožnily Trumpovi účast v listopadových volbách a přitom nezvyšovaly jeho popularitu u obyvatelstva? Je to úloha složitější než kvadratura kruhu! V Americe je justice dobře slučitelná s politickým stranictvím a soudcové demokraté se okatě snaží prokazovat svou stranickou kázeň. Leč nikdo zatím nepřišel na to, jak zrušit lidský soucit s tím, kdo se jeví jako nespravedlivě stíhaný z čistě politických důvodů. I když výkon spravedlnosti je ve Spojených státech dávno v rukou lidí třídně uvědomělých, jeho působení na voličskou základnu silně zaostává za očekáváními. Zde je příklad ze současnosti: V New Yorku je v těchto dnech patologický lhář Trump souzen za pomluvu novinářky E. J. Carrollové. Citlivou ženu urazil tím, že odmítl uznat za pravdivý její příběh o tom, jak ji před 30 lety zprznil v převlékací kabince nejmenovaného obchodního domu. Zpochybňování její výpovědi o zhrzené lásce ji silně traumatizuje a brání ve výkonu povolání.
Právě Trumpovo osočení, že celý příběh je produktem její bájivé lhavosti, a to jen proto, že si oběť nepamatuje žádné detaily brutálního násilí a nemá svědky, je předmětem žaloby – nikoli samotná skutková podstata znásilnění. Ta již loni v květnu byla tímtéž soudem uznána za proveditelnou, a proto pravděpodobnou a vzniklá škoda byla vyčíslena na 5 milionů dolarů. Obvodní soudce Lewis Kaplan jmenovaný ještě Billem Clintonem svým právnickým důmyslem poněkud překvapil americký tisk: devět civilních porotců podrobil testu na ideologickou uvědomělost. Do poroty se dostali jen ti, kteří ujistili soud, že Trumpovi nevěří ani nos mezi očima, nikdy ho nevolili a volit nebudou. Soudce jim vysloveně zakázal zabývat se otázkou viny či neviny obžalovaného, ježto tato otázka již byla soudem rozhodnuta ve prospěch zneuctěné ženy – porotci smějí řešit toliko výši peněžité odměny za pomluvu. Více pro triumf spravedlnosti již soudce Kaplan udělat nemohl. Hádejte, můžete třikrát, zda tento zločin a případný trest otřese společenským postavením Donalda Trumpa? Obávám se, že nikoli!
Bývalý prezident totiž dávno není jen řadovým zločincem. Stal se z něj kulturní fenomén, jak smutně konstatuje komentátor Julian Zelizer z televize CNN, a s kulturními fenomény je těžké pořízení. Svými stoupenci není Trump vnímán jen jako politik, nýbrž jako kapitán sportovního mužstva nebo frontman rockové kapely. Stal se symbolem pro některé kategorie voličstva – třeba farníky evangelických církví, pracující v dělnických povoláních nebo zemědělce. Navíc, uznává komentátor Zelizer, který rozhodně nepatří k Trumpovým příznivcům, mnohá jeho praktická rozhodnutí, jako třeba snížení korporátních daní, zavedení dodatečných cel na čínské zboží, zrušení přísných regulací atd., se dodnes zdají být účinná a rozumná. Úvaha komentátora si zaslouží obšírnějšího citování: „Jeho voličská základna ho podporuje bezvýhradně a mimo jakoukoli pochybnost. Ztotožňují se s ním na nejhlubší osobnostní úrovni. Útoky proti němu vnímají jako útoky proti sobě. Úspěšně se prý vzbouřil proti tradičním politickým zvyklostem a manýrám politického bontonu. Jak ukázala televize CNN, přívrženci MAGA hnutí obléhají prodejny suvenýrů, kde nakupují třeba stříbrné „Trumpovy koule“ nebo nálepky na automobilové nárazníky zobrazující Trumpa močícího na ruského prezidenta Putina.“
Každé další obvinění z politických, nikoli hrdelních zločinů jen upevňuje osobnostní vazbu mezi Trumpem a jeho stoupenci. Není to zdaleka první politik v dějinách Spojených států, z něhož se stal kulturní fenomén, ale rozhodně je v současnosti jediný, o němž se to dá říct. Každopádně žádný bloud neprohlásí nic takového o prezidentu Bidenovi z obavy ze ztráty profesionální reputace. Jenže jak ven z tohoto bludného kruhu? Jak ve stávajících poměrech zabránit tomu, aby o dalším směřování země rozhodovala pofiderní nerozumná většina voličů?
Se zajímavým nápadem přišla viceprezidentka Kamala Harrisová v nedávném rozhovoru pro televizi ABC. Nejméně populární politička v zemi vyslovila domněnku, že duševně zdravý jedinec Trumpa z definice volit nemůže. Učinit tak mohou jen lidé s těžkou duševní poruchou, a to je silný důvod pro zbavení takového voliče svéprávnosti. Pro samotného Trumpa to logicky platí jakbysmet. Uznání jeho nezpůsobilosti k výkonu prezidentského úřadu z lékařských, nikoli politických indikací, jakož i zbavení jeho příznivců volebního práva z čistě zdravotních důvodů – to by bylo právně nezpochybnitelné, lege artis řešení zapeklitého problému!
