Americké volby spějí k souboji starců. Je vysoce pravděpodobné, že se v nich utká současný jedenaosmdesátiletý prezident Joe Biden se sedmdesáti osmiletým předchůdcem Donaldem Trumpem. Muži ve věku, kdy už jsou v celém západním světě roky v důchodu. Je to zajímavý paradox. Tématem, které skoro nejvíc ze všeho vyvolává odpor společnosti, je zvyšování věku odchodu do penze. Přestože žijeme stále do vyššího věku. Ve stejné chvíli spějí do finále souboje o nejmocnějšího muže světa dva senioři.
Odehrává se něco, co drtivá většina Američanů nechce. Podle průzkumu renomovaného institutu Pew Research z října letošního roku by chtělo 79 procent Američanů stanovit maximální věk, do nějž mohou lidé kandidovat ve volbách. A nejen na prezidenta. Jak je Amerika, stejně jako další země Západu v řadě otázek silně polarizovaná, tady je shoda napříč stranami. Pro věkový limit je 82 procent voličů republikánů a 76 procent demokratů. To jsou obrovské většiny.
Když si mají Američané v průzkumu vybrat, jak starého by chtěli prezidenta, hlavě státu z generace 70+ dávají přednost jen tři procenta voličů. Ve finále si ale dost možná budou vybírat právě ze dvou starců. Nejvíce Američanů, 49 procent, bez ohledu na věk by chtělo hlavu státu mezi padesáti a šedesáti lety. Druhou preferovanou generací je šedesátník. Tomu by dalo přednost 24 procent lidí. Následuje hlava státu z generace mezi 40 a 50 lety. Stejně malou podporu jako sedmdesátník a starší má i prezident z generace mezi 30 a 40 lety.
Čím jsou lidé starší, tím chtějí i starší hlavu státu a mají menší chuť volit mladé. Jenže sedmdesátníka nechtějí volit ani sedmdesátníci, lidé stejné generace. Prezidenta z generace 70+ chce jen pět procent jeho vrstevníků. Pro srovnání: v nejmladší generaci voličů mezi 18 a 29 lety je to jen jedno procento. U čtyřicátníků dvě a u lidí z generace nad šedesát čtyři procenta.
Velká debata o horním věkovém limitu západní společnost zjevně čeká. A souboj Trump a Biden k tomu zcela jistě upoutá pozornost. Dá se čekat, že fyzická a mentální kondice obou kandidátů budou výrazně větším tématem než kdy dřív.
Horní věkový limit dává smysl v logice toho, že pro řadu funkcí je stanoven věkový limit dolní. Třeba u nás se o post prezidenta, senátora nebo ústavního soudce nemůže ucházet člověk pod čtyřicet. Vycházelo se z toho, že pro určité funkce by měl mít člověk jistou duševní vyspělost a zkušenosti, které při sebevětší mentální zralosti prostě nemůže v nižším věku nasbírat.
Amerika má věkové limity níž. Má je ale na všechny zákonodárné funkce. U nás pro poslance žádná věková hranice není. Do Sněmovny reprezentantů může Američan kandidovat od 25 let výš. Na senátora od třiceti a na prezidenta od pětatřiceti let.
Ani horní věkové limity nejsou na důležitých postech veřejné moci výjimkou. U nás nemůže být soudce starší než 70 let. Ve stejném věku mají skončit velvyslanci. Především v justici to vychází z toho, že s věkem člověk část mentální schopností ztrácí. Proto by neměl sedět na místě, kde v roli soudce rozhoduje o osudech druhých. Je to jistý druh pojistky.
Individuální schopnosti každého jsou samozřejmě úplně jiné. Nedávno ve věku sta let zesnul mág světové diplomacie Henry Kissinger a měl do konce života brilantní úsudek. Nejde ale jen o jasnou mysl. Funkce na vrcholu moci jsou náročné na tempo a nasazení a to od určitého věku rychle klesá. Kissinger psal brilantní texty, ale neúčastnil se provozu exekutivy. A funkce hlavy státu je na nasazení a výdej energie náročná. Pokud se vykonává naplno. A můžou přijít těžké chvíle, kdy je skutečně potřeba akčnost.
Jediné soudní posty, kde ani my nemáme omezení maximálním věkem, jsou ústavní soudci. Stejně to platí v Americe u Nejvyššího soudu Spojených států. Tam jsou navíc soudci jmenováni na doživotí. A ti, kterým to osud dopřeje, sedí v taláru do skutečně zasloužilého věku. I to by Američani chtěli podle průzkumu Pew Research změnit. Maximální věk pro soudce Nejvyššího soudu by chtělo 68 procent republikánů a 82 procent demokratů.
Se stárnutím západních společností se téma věkových limitů nejen u volených politiků, ale i věku voličů bude stále častěji objevovat. Mladých lidí totiž bude ve společnosti stále méně. Tím pádem bude výrazně slabší jejich hlas. Vidíme to už dnes. U nás jsou už teď senioři nejsilnější voličskou skupinou. Je to nejsilnější generace a zároveň má tradičně nejvyšší volební účast.
Proto se už zároveň s diskusí o maximálním věku vede i debata, jestli nesnížit hranici, od kdy člověk získává právo volit, například na 16 let. To opět vyvolává debatu, jestli je správné, aby člověk, který ještě není dospělý, a tím pádem nenese plnou odpovědnost za své činy, mohl svým rozhodováním ve volbách ovlivňovat společnost. Silným argumentem odpůrců je tady fakt, že ve všech zemích mají prvovoliči téměř nejmenší zájem k volbám vůbec chodit.
Developer Luděk Sekyra, který se zabývá politickou filozofií a je velkým mecenášem Oxfordské univerzity, nedávno dokonce veřejně navrhl, aby se ve stárnoucí společnosti i právo volit omezilo věkem. Argumentoval tím, že je potřeba posílit možnost mladších generací rozhodovat, kam bude společnost směřovat.
Debata o nejnižším a nejvyšším věku nejen volených, ale i voličů bude velkým tématem stárnoucí společnosti.
