„Pravda nevítězí, vítězí lež a já určitě proti tomu budu bojovat,“ zakončil svůj projev ve sněmovně Andrej Babiš při projednávání korespondenční volby. Chce bojovat sám se sebou? Vyzval své oponenty, aby přestali nálepkovat a urážet, a předtím sám hodiny nálepkoval a urážel. Hnutí ANO přešlo do horké fáze volební kampaně.
Opozice dodržela slovo a vyhlásila nesmiřitelný boj o zavedení korespondenční volby. Považuje ji za protiústavní ohrožení svobody a demokracie, což jsou jen zástupné důvody. ANO a SPD si uvědomují, že jim u voličů v zahraničí pšenka nekvete. Místo aby se snažili je oslovit jako politické reprezentace ve všech zemích, kde existuje a prošel zde testem ústavnosti, chtějí tuto volbu zablokovat.
Slovenský model
V EU nepoužívají korespondenční volbu jen čtyři státy. Jedná se tedy o standardní rozšíření možností volby pro české občany, kteří v zahraničí žijí, dlouhodobě pracují, studují nebo tam jsou na delší dovolené. Mohou ji využít i studenti několikaměsíčního programu Erasmus.
Nejde přitom o žádnou revoluci. Hlasovat poštou nebude možné na území České republiky, což ani nedává smysl při existenci 15 tisíc volebních místností. Je ovšem těžko obhajitelné, aby korespondenčně mohli hlasovat Slováci na našem území a českým občanům bylo toto právo na Slovensku upíráno.
Princip podání žádosti přes Portál občana a samotného hlasování prostřednictvím dvou obálek je obdobný slovenskému modelu. Nebo je Slovák Andrej Babiš jiného názoru? Ohrožují jeho přátelé Fico a Orbán ústavní práva svých občanů, když u nich korespondenční volba existuje řadu let a nikdo ji nezrušil?
Tyto okolnosti jsou pro kritiky neviditelné. Nejde o věcnou debatu, ale o vyvolání hysterie proti neexistujícímu strašákovi před letošními evropskými, krajskými a senátními volbami.
Rakouští magoři
O tom svědčí vystoupení Andreje Babiše, jenž se korespondenční volbě věnoval jen krátce v závěru. Obvinil vládu nejen z nedemokratických tendencí, ale i z neschopnosti, zbytečnosti, Green dealu, migračního paktu, odírání důchodců, zadlužování a destrukce všeho možného.
Tentokrát stačil urazit i rakouskou vládu, kterou označil za „magory“, čehož si povšimla i rakouská média, a vyzval ministra kultury Baxu k odvolání „té báby z Národní galerie“, míněno její ředitelku.
Hájil Alenu Schillerovou, jež z neznámého důvodu označila Markétu Pekarovou za Marii Zacharovovou, mluvčí ruského ministra zahraničí Lavrova. Schillerová přitom chce jen mír, ale současně zpochybňuje vyšší výdaje na modernizaci armády, které ANO ve sněmovně podpořilo.
To se odehrává v situaci, kdy Putin stupňuje agresivitu a před zvýšenou hrozbou konfliktu s Ruskem varují už nejen pobaltské země a Polsko, ale i Skandinávie a Německo. ANO ve snaze lovit voliče v kalných vodách pseudovlastenecké scény tuto hrozbu zcela ignoruje.
Jen blbec nemění názory
Vraťme se ale k vystoupení šéfa ANO. Na výhrady, že jako premiér podporoval zavedení korespondenční volby v roce 2018, reagoval zemanovsky: „Jen blbec nemění své názory!“
Problém spočívá v tom, že Babiš mění názory téměř každý den, a to i v zásadních otázkách. Stačí si v souvislosti s jeho výpady ve sněmovně některé připomenout.
Na počátku „zelených“ klimatických závazků obsažených v Green dealu, z nichž některé skutečně volají kvůli ekonomické udržitelnosti po přehodnocení, stála Babišova vláda. Odsouhlasila je na summitech v letech 2019 a 2020.
Tehdy se jednalo o rámcové dohody snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 55 procent oproti roku 1990 a v roce 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality. Následně Babišova vláda podpořila klimatický zákon, který učinil tyto cíle právně závaznými. Nevyjednala žádné výjimky na rozdíl například od Poláků.
Babiš ještě v lednu 2022 odrážel námitky oponentů, že tomu nerozumí, a obhajoval Zelenou dohodu tisícem miliard korun na investice. „Je to pro nás výhodné. Uvažovat o vystoupení ze Zelené dohody vůbec není namístě.“ Dnes torpéduje principy, jež sám podpořil.
Podobný příběh má migrační pakt, který zatím ještě nevstoupil v platnost. ANO i SPD považují jeho loňské schválení na radě ministrů vnitra za „totální zradu“ a za povinné kvóty pro přerozdělování migrantů. To odporuje skutečnosti.
Výsledek, kdy se mohou jednotlivé země podílet kromě přijímání uprchlíků finanční podporou nebo jinými formami solidární pomoci, třeba materiální, expertní nebo bezpečnostní, odpovídá rámcové pozici Babišovy vlády v roce 2020. Česko má navíc výjimku kvůli přijímání ukrajinských běženců.
Brutální populismus
Babiš dnes odmítá postupné prodlužování důchodového věku. Sám přitom navrhoval odchod do důchodu v 67 letech, ale nakonec od toho upustil, což svedl na koaliční ČSSD. „Tomu se říká populismus. Hranici odchodu do důchodu stejně budoucí vlády změní, protože to bude rozpočtově neúnosné,“ okomentoval tehdy přístup koaličního partnera. Dnes se k tomu nehlásí.
Podobné je to s přijetím eura. „Euro musí být klíčové téma pro jakoukoliv budoucí vládu. Když vám kurz koruny skáče pořád nahoru a dolů, nemůžete nic plánovat. Nechápu, proč to politici konečně nepochopí,“ prohlašoval jako nepolitik v roce 2009. Jako politik dnes tvrdí opak, protože vnímá, že proti přijetí eura je většina obyvatel.
Kdyby bylo ANO ve vládě a realizovalo svůj program „po mně potopa“, byla by otázka přijetí eura stejně bezpředmětná i do budoucna. Česko by neplnilo požadovaná kritéria. Přesto Alena Schillerová, autorka dvou nejhorších rozpočtových schodků v historii Česka (v letech 2020 a 2021), kritizuje vládu za nejrychlejší zadlužování.
Hnutí ANO hraje na nejbrutálnější populistickou notu. Uvědomuje si, že konečný výsledek zápasu nelze hodnotit podle poločasu a karty se ještě mohou obrátit. O to bude nadcházející kampaň absurdnější a špinavější.
