Alena Schillerová spustila lavinu reakcí na svůj výrok, že Česko nepotřebuje investovat do zbraní, protože chce mír. V současnosti nejde o naivní levičácký úlet po vzoru Moskvou placených mírových hnutí v éře studené války, ale o nebezpečný hazard s budoucností země. ANO přitom hlasovalo pro zvýšení výdajů na obranu. Proč dnes obrací?
„To nejsou investice do tanků, které nás někam posunou. Nebo do nějakých střel. My potřebujeme investovat do infrastruktury. Určitě ne být připraveni na válku, jak říká šéf generálního štábu Řehka. Já se osypu, když čtu jeho vyjádření nebo headliny. My se nechceme připravovat na válku, my chceme žít v míru,“ prohlásila Schillerová v rozhovoru pro CzechCrunch.
Po vlně kritických reakcí svoje slova nevzala zpět a ohradila se proti „válečné rétorice politických ideologů“. Nedovolme prý, aby se mír stal sprostým slovem.
Třetina rozpočtu na zbrojení
Nesmyslnost jejího prohlášení vyniká o to víc v situaci, kdy nic nenasvědčuje tomu, že ruská agrese na Ukrajině v dohledné době skončí. Putina nezajímají stovky tisíc obětí krvavého válečného konfliktu a na zbrojení směřuje víc než třetinu ruského rozpočtu.
Kremelští propagandisté vyzývají k napadení dalších evropských zemí, Česko nevyjímaje. Dramatický obrat situace si neuvědomují jen třeba Poláci a pobaltské země, ale i Finsko a Švédsko, které požádaly o vstup do NATO.
O tom, jak hluboce se mění poválečné pohledy na bezpečnost evropského kontinentu, svědčí právě postoje švédské vlády. Ministr pro civilní obranu Carl-Oskar Bohlin aktuálně varoval před Putinovou hrozbou. Švédové by si měli uvědomit realitu, vybudovat totální obranu a připravit se, pokud by v zemi propukla válka.
„Nikdo nemůže stát v klidu a čekat na ostatní. Nečinnost není povolený modus operandi. Obrana Švédska je záležitostí nás všech. Bezpečnostní výhled, jemuž čelí svět, ukazuje největší rizika od konce druhé světové války,“ tvrdí Bohlin.
„Situace je velmi vážná. Nyní je to o přechodu od slov k činům,“ přidal se vrchní velitel ozbrojených sil Micael Bydén. Šanci na zlepšení stavu vidí ve vstupu Švédska do NATO, k němuž dojde po tureckých obstrukcích letos.
Nestrašit, ale odstrašovat
Náčelník generálního štábu Karel Řehka neříká nic jiného, jen umírněněji. Nejde o to, strašit válkou, ale odstrašovat potenciální agresory. U nás to nepůjde se zastaralou sovětskou technikou, která dosloužila. Většina zemí NATO dnes zvyšuje výdaje na obranu a vyzbrojuje svoje armády moderní a aliančně kompatibilní technikou.
Česká republika dlouho neplnila podíl dvou procent HDP výdajů na obranu požadovaný po všech členských státech NATO. Patřila mezi nejhorší. Nyní se situace mění, což je příležitost k dlouho odkládaným akvizicím armádní techniky.
Nad vyjádřením Schillerové nelze mávnout rukou, není to jen nějaké neuvážené plácnutí do vody. Je to další důkaz hodnotové prázdnoty hnutí, u kterého nikdy není jisté, co vlastně prosazuje. Pokaždé se řídí jen momentálním prospěchem, i kdyby muselo obden popírat samo sebe. To je přesně případ modernizace české armády.
Babišovci loni v dubnu podpořili zákon ukotvující zvýšení výdajů na obranu na dvě procenta HDP, hlasovala pro něj i Alena Schillerová. Bývalý ministr obrany Lubomír Metnar tehdy prohlásil, že ANO vždycky podporovalo růst výdajů na obranu. Zdálo se, že se dokáže chovat státotvorně.
„Je zejména nutné dosáhnout stability v plánování a efektivně řídit výdaje na obranu, což souvisí zejména s akvizičním procesem, potažmo s modernizací naší armády,“ odůvodňoval tehdy Metnar podporu naplnění aliančního závazku.
Babiš: Dvě procenta HDP v roce 2024
Můžeme jít dál do minulosti. Expremiér Andrej Babiš slíbil při návštěvě Washingtonu, že Česko bude na obranu vydávat dvě procenta hrubého domácího produktu už v roce 2024. Na svém slibu trval ještě na podzim 2020 v období covidové krize.
Vratkost proklamací ANO krátce poté potvrdila epizoda s KSČM tolerující Babišovu menšinovou vládu, která prosadila snížení rozpočtu na obranu o 10 miliard korun.
V prezidentské kampani zase Babiš pozapomněl, jaké jsou povinnosti člena NATO, pokud by došlo k vojenskému napadení členského státu. Odmítl by poslat armádu na pomoc, protože si přeje mír. Následné směšné vykrucování, že byl k tomuto výroku „dotlačen“ moderátorem České televize, na mezinárodní blamáži nic nezměnilo.
S odstupem času ANO poodstoupilo od vykolíkovaných pozic místních obhájců zájmů Kremlu, kteří se tváří, že nemají s Putinem nic společného. Nechtějí prý „jen“ válku, ale zároveň tancují podle jeho not.
Boj o „vlastenecké“ hlasy
Anonisté na rozdíl od SPD podpořili výcvik ukrajinských vojáků a mnozí i obrannou smlouvu se Spojenými státy. S blížícím se termínem voleb do Evropského parlamentu však začali zpochybňovat pomoc Ukrajině a Schillerová sklouzla na další level.
Za její výrok by se nemusel stydět ani „chcimírský“ aktivista Jindřich Rajchl, jenž soupeří s SPD a dalšími podobnými subjekty o stejné voliče. O hlasy celé této skupiny ovšem usiluje Andrej Babiš, čemuž ANO přizpůsobuje rétoriku. Na nálady nechvalně známého appeasementu, rostoucí v některých západních zemích, přitom Putin spoléhá.
Schillerová má osypky z investic do obrany. Prokazuje, že hnutí ANO je schopno v boji o voličské hlasy kdykoli farizejsky otočit, torpédovat modernizaci armády, a oslabit tak obranyschopnost naší země. Dnes podmiňuje růst výdajů na obranu až v době, kdy bude lepší ekonomická situace, tedy ozdravené veřejné finance.
To znamená nikdy, pokud by se znovu dostalo k moci.
