U Ústavního soudu v Brně jde o hodně. Nejen o desítky miliard, ale i o vážné politické důsledky pro vládní koalici v případě, že by soudci vyhlásili loni schválenou změnu v mimořádných valorizacích za protiústavní. Ono to sice s popularitou naší vlády vypadá, jako by její členové už dávno mohli jíst muchomůrky a chodit na červenou, ale přece jen jako soudem uznaní lumpové, kteří okradli babičky a dědečky o tisícovku měsíčně, by to měli nejen v nejbližších volbách o dost těžší.
Faktem je, že vláda se novelizací pravidel pro mimořádné valorizace penzí pohybovala na hraně a nejspíše to věděla. Hnutí ANO, které ústavní žalobu iniciovalo, se odkazuje na dvě porušení ústavy. Tou první je schválení zákona ve stavu legislativní nouze, což je evidentně ten slabší argument, protože diskuse ve sněmovně k zákonu byla dlouhá více než dost, a opozice tak na svých právech krácena nebyla. A většina měla legitimní právo prosadit své rozhodnutí i přes její nesouhlas, což by mělo být i pro soudce dostatečným argumentem.
Druhá věc je podstatně složitější a rozděluje i ústavní právníky. Nárok na mimořádnou valorizaci vzniká poté, kdy od poslední valorizace vyskočí tzv. důchodcovská inflace počítaná podle struktury spotřeby penzistů o pět a více procent. To se stalo s koncem ledna. Podle žalobců v ten okamžik nastalo očekávání penzistů na valorizaci, která měla dosáhnout 1760 korun. Tudíž změna pravidel schválená po tomto datu je vlastně retroaktivní a má platit zpětně, což je protiústavní. Vláda ale oproti tomuto názoru soudí, že nárok penzistům vzniká až příslušným rozhodnutím o valorizaci podle platných pravidel. Když tedy došlo ke změně pravidel před rozhodováním vlády, nejde o žádnou retroaktivitu.
Selský rozum dává za pravdu opozici, nicméně při porozumění toho, jak výpočet penzí vlastně vypadá, už je to trochu jinak. Především ke konci ledna žádný nárok nemůže vzniknout, protože nikdo skutečnou inflaci neznal. Ta je vždy zveřejňována a dopočítávána statistickým úřadem až kolem desátého následujícího měsíce. Rozhodným dnem pak musí být nějaký jiný. A pak se může stát i ten okamžik vládního schválení nové výše penzí.
Věcně je pravdou, že loňská lednová inflace nejen vládu zaskočila. Byla vyšší, než se obecně mezi experty čekalo. Kromě jiného ale i z čistě statistického důvodu, kvůli kterému letošní lednová inflace bude najednou skokově nižší. Došlo totiž ke změně v započítávání státních dotací do cen. Na konci roku 2022 totiž platil tzv. úsporný tarif, který snižoval statistickou cenu elektřiny. Ale od ledna začaly platit cenové stropy, kdy ceny šly na normální, tenkrát obří tržní cenu a stát její číst za domácnosti platil dodavatelům. Ale tahle dotace už nesnižovala v očích statistiků reálně cenu energií, a tudíž inflace prudce vyskočila vzhůru.
Je nesporný fakt, že vláda musela vědět o nutnosti mimořádné valorizace v roce 2023. A je dost velká jistota, že změnu pravidel nezačala projednávat dříve kvůli prezidentským volbám, protože by to dost podtrhlo nohy jejímu kandidátovi Petru Pavlovi, který volby nakonec vyhrál. To ale s podstatou sporu fakticky nesouvisí.
Co s ní naopak souvisí, jsou náklady případného rozhodnutí soudu o neplatnosti loňské novely zákona. Bylo by třeba doplatit důchodcům necelých dvacet miliard za loňský rok a ještě více by to stálo v roce letošním. Kumulovaný dopad ministr Jurečka před soudem odhadl na 400 miliard korun. I ústavní soud bere náklady státu plynoucí z jeho rozhodnutí vážně.
Dopady by byly i nehmotné, v dalším vyostření mezigeneračních sporů, kdy mladší generace cítí, že jejich penze budou mít podstatně nižší kupní sílu než ty současné, které financují ze svých mezd, a cítí to jako křivdu. A aktuální, nedávno schválená verze zákonů v rámci toho, čemu vláda říká penzijní reforma, jim to potvrzuje. Nejen v podobě pozdějších odchodů na odpočinek, ale i v postupném snižování přiznávaných penzí. Prohra vlády před soudem by mohla vést k potřebě tento pokles ještě zrychlit.
