Tento článek se bude věnovat manželství homosexuálních párů z křesťanského úhlu pohledu. Pokud vás toto téma nezajímá, tak se omlouvám. Manželství pro všechny se omílá už strašně dlouho a všechny argumenty pro a proti byly už ze všech stran stokrát řečeny a napsány. Tak proč už zase? Protože, zdá se, se cosi v církvích hýbe. A argumenty na obou stranách se opět hlásí o slovo.
V roce 2022 se Starokatolická církev v ČR usnesla, že bude žehnat mj. homosexuálním párům. O rok později v červnu si Českobratrská církev evangelická na svém synodu odhlasovala možnost žehnání stejnopohlavním svazkům. No a před Vánocemi téhož roku vydala římskokatolická Kongregace pro nauku víry deklaraci Fiducia supplicans, která umožňuje kněžím žehnat homosexuálním párům.
Že se na západě sekulární státy rozhodly narovnat práva homosexuálů s heterosexuály, je zcela pochopitelné. Tyto státy se ve valné většině rozhodly už dávno pro rovnost všech lidí. Co se to ale děje v církvích? Děje se diskuze! Ne snad mezicírkevní. Nehledejme za těmito změnami nějakou konspiraci, že by se vůdci různých církví sešli a řekli si: „Tak to spustíme.“ To skutečně ne. Ale už léta se odehrává diskuze napříč církvemi mezi konzervativci a progresivisty. A když píšu léta, tak tím myslím přibližně 2000 let.
Začalo to Ježíšem, který byl pro svou konzervativní náboženskou společnost až moc pokrokový. Tvrdil, že chrám k uctívání Boha není potřeba. Stačí milovat lidi okolo sebe a tím budeme Boha ctít nejlépe, jak to jen jde. Pokrokář jeden. Také byl náležitě potrestán. Popravili ho a hezky konzervativně. Na kříži, což byl tradiční římský popravčí nástroj. Jenže On jim progresivně třetího dne vstal z mrtvých.
Ale teď vážně. Už od počátku byla církev rozdělena na konzervativce a progresivisty. Jeden z jejich prvních sporů, který se nám objevuje v Bibli, je spor o obřízku. Hádali se, zda pohané, kteří uvěří v Krista, se musí nejprve obřezat a pak se dát pokřtít. Nebo naopak obřízku nepotřebují, protože stačí, že věří v Boží odpuštění. Zastánci obřízky byli ve svém postoji konzervativní. Obřízka byla tradičním náboženským obřadem, kterým člověk (žid) uzavíral s Bohem smlouvu. Obřízka byla znamením smlouvy s Bohem, který slíbil, že skrze Abrahamova potomka vzejde celému světu požehnání. Jako první uzavřel smlouvu Abraham a po něm všichni jeho potomci. Je to přikázání Tóry, kterou Ježíš přece nezrušil. Proto my tyto staré pořádky také nerušme. Písmo mluví jasně. Odpůrci obřízky tvrdili něco podobného. Je pravda, že Ježíš Tóru nezrušil, ale naplnil ji. To On je přece tím potomkem, skrze kterého přišlo požehnání celému světu. Předmět této (staré) smlouvy byl Ježíšem naplněn. Proto není potřeba uzavírat s Bohem starou smlouvu. Pohané ať uzavírají novou smlouvu formou křtu.
Takto se tehdejší konzervativci hádali s tehdejšími progresivisty. Hádejte, jak to dopadlo. Přesně tak. Po pár desítkách let bylo po hádkách. Názor progresivistů se postupně prosadil sám. Díky Bohu! Kdyby ne, dělala by se nám ta misie daleko hůř. U mužů, samozřejmě.
Diskuze konzervativců a progresivistů probíhá v církvích v otázce manželství homosexuálů v podstatě podobně jako kdysi o obřízce. A myslím tím seriózní debaty. Ne internetové výkřiky plné ohně, síry, nemoci, hříchů, nálepek a biblických citátů vytržených z kontextu a bez sebemenší snahy o výklad. Ani nemyslím ty, kteří se zakopali ve svých zákopech a nehodlají diskutovat. Ani nemyslím všechny ty majitele jediné pravdy. A už vůbec nemyslím křesťany, kteří při sebemenší změně vyhrožují odchodem z církve.
Jak tedy seriózní debaty o homosexualitě v církvi vypadají? Například následovně.
Konzervativní křesťané netvrdí, že homosexuální orientace je podle Bible hřích. Tvrdí, že Bible se jasně vymezuje proti sexuálnímu násilí či zneužívání sexuality, a to jak u heterosexuálů, tak homosexuálů. Což je pravda. Taková místa v Bibli skutečně najdeme. Proto se vymezují např. proti gaypornu atd. Také tvrdí, že v Bibli nikde nenajdeme příklad homosexuálního manželství. To je také pravda. V Bibli nikde není jediný příklad dvou rovnocenných dospělých lidí stejného pohlaví, kteří by se milovali. Najdeme zde pouze heterosexuální manželství. Polygamní i monogamní, ale vždy heterosexuální. A proto konzervativní křesťané odmítají manželství homosexuálů. Láskyplný vztah dvou lidí stejného pohlaví je pro ně totiž zcela nový fenomén, který podle nich potřebuje svůj název, pravidla a místo ve společnosti či církvi.
Progresivisté téměř se vším s konzervativci souhlasí. Kromě závěru. Ano, Bible je proti hetero- i homosexuálnímu násilí a zneužívání. Ano, v Bibli máme pouze heterosexuální manželství. Ano, v Bibli nikde není příklad homosexuálního manželství. Ani náznakem. To ale neznamená, že nemůže existovat dnes, a dokonce s Božím požehnáním. Progresivisté totiž přistupují k Bibli v této otázce analogicky. V Bibli nemáme stejnopohlavní manželství, ale máme tam heteromanželství. Neboli svazek muže a ženy, kteří si slibují před Bohem lásku, úctu a věrnost po zbytek života. Pokud si toto chtějí v současnosti před Bohem slibovat dva muži nebo dvě ženy, kdo jsme my, abychom jim v tom bránili?
Tímto způsobem se vede v církvích debata a výsledkem zatím je, že Starokatolická církev v ČR od minulého roku žehná stejnopohlavním párům. To neznamená, že jejich svazek vnímá jako manželství. Manželství je pro starokatolíky i nadále svátostný svazek mezi mužem a ženou. Pouze se rozhodli, že udělí Boží požehnání lásce dvou mužů či žen, protože Bůh lásce prostě žehná. Podobně je na tom i Římskokatolická církev. Manželství vnímá jako svátost, kterou může udělit pouze heterosexuálnímu páru. Nicméně existují i homosexuální katolíci, kteří tvoří láskyplné páry, a církev jim chce požehnat. Obřad sice formálně nesmí vypadat jako svatba, ale o posun od naprosté tabuizace homosexuality k akceptaci tu je jednoznačný. V ČCE to máme o něco jednodušší. Nevnímáme manželství jako svátost. Žehnáme manželství členům církve i lidem, kteří nejsou jejími členy, ale vyjádří touhu po Božím požehnání. Letos jsme se rozhodli toto požehnání udělit i homosexuálním svazkům. Takto je to formulováno schválně. Zákon nám totiž neumožňuje uzavírat registrované partnerství. Umožňuje nám uzavírat manželství. Tudíž homosexuální pár se musí registrovat na úřadě a poté může absolvovat církevní obřad požehnání. Nebo registraci podstoupit nemusí a může si přijít pouze pro požehnání. Jakmile se v ČR uzákoní manželství pro všechny, budou moct evangeličtí faráři a farářky žehnat i homosexuálnímu manželství.
Římskokatolická církev se snaží svým konzervativním způsobem najít pro homosexuální páry jejich vlastní definici a prostor. ČCE jde spíše progresivní cestou zrovnoprávnění hetero- a homo- párů. Starokatolická církev je se svou praxí někde mezi. I ve světě církve hledají cesty, jak tuto otázku řešit. No a pak jsou církve, které ji vůbec neřeší.
Proč to má zajímat většinově necírkevní, nekřesťanskou a hlavně sekulární společnost? Nemá, resp. nemusí. Vláda sekulární země by měla rozhodovat v této otázce na základě úplně jiných kritérií. Například podle Základní listiny práv a svobod, Ústavy ČR atd. Jenže! Naše současná vláda je celkem křesťanská a není v otázce manželství pro všechny jednotná. Premiér Petr Fiala (katolík) je proti, ministr Jurečka (katolík) je proti, předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová (katolička) je pro, ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (katolík) je proti, místopředsedkyně sněmovny Olga Richterová (evangelička) je pro, ministr pro digitalizaci Ivan Bartoš (husita) je pro. Náboženství do této politické otázky zkrátka zasahuje, ovlivňuje ji.
A co bude dál? Uvidíme. Před 2000 lety se prosadil v církvi názor progresivistů, a proto už dnes nikoho ani ve snu nenapadne, že by se měli konvertité ke křesťanství před křtem nechat ještě obřezat. Jaký názorový proud se v křesťanství prosadí v otázce homosexuálních párů a jejich žehnání, se teprve ukáže v budoucnosti. Křesťané mají tu výhodu, že nemusí vše rozhodovat, ale mohou nechat ledacos na Božím Duchu. Ten si zpravidla vane, kam se mu zachce. Tak uvidíme, kam nás zavane.
Autor článku je evangelický farář, který téma homosexuality zpracoval z biblického hlediska v knize Boží kniha od Pastoral brothers
