Bohumil Pečinka: Propadák vlády i odborů. Kdo tu zapomíná na voliče?
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Pondělní stávkodemonstrace neměla jednotný profil. Připomínala spíš sňatek tří odlišných společenských proudů: odborových bossů kolem Josefa Středuly, části lékařů, učitelů a politických demonstrantů z Václavského náměstí. Šéf Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula už od prezidentské volby ztrácí svou pozici a potřeboval výraznější úspěch. Pragmaticky využil nespokojenosti části lékařů a učitelů a pokusil se jejich protesty sjednotit. Nízké počty účastníků pražské demonstrace však ukázaly, že není vnímán jako vůdčí hlas nespokojenosti s vládou.
Reformy systémů
Druhou skupinou byly lékařské a učitelské odbory, v jejichž resortech jako v jedněch z mála platy porostou, ale méně, než by chtěly. Zrovna do těchto oborů šlo v posledních dvou letech nadstandardně peněz, a to včetně platů. Problém je, že peníze jsou v těchto systémech nastaveny mimořádně špatně.
Náměstek ministra financí Mora to v Právu charakterizoval slovy: „Máme relativně velký počet učitelů na školách na žáka, máme velké množství škol, příliš velký podíl malých škol. Máme také mnoho vysokých škol. V Praze máme sedm vysokých škol, kde lze získat doktorský titul, a v Berlíně, který je třiapůlkrát větší, jen tři. … Než neustále lít peníze do takovýchto systémů je lepší je zefektivnit: jestli demonstrovat za vyšší efektivitu nebo ještě vyšší platy v systému, v němž nejdou doručit na místo určení.“
Pro představu: v sousedním Německu je jeden učitel na 12 žáků. V České republice na 10 žáků. Kdybychom se posunuli na německé standardy, zůstalo by podle výpočtů ministra financí tolik peněž, že by to pomohlo zvýšit platy učitelů o 25 procent.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
