Před čtyřiceti lety šel do vysílání jeden z dnes už zapomínaných klenotů socialistické televize - Návštěvníci. Příběh skupiny expertů z daleké budoucnosti, kteří se vracejí do normalizačního Československa, aby zachránili Zemi v roce 2483. Kdyby šlo o zahraniční nebo dokonce hollywoodskou produkci, muselo by vám být jasné, jakým směrem se seriál vydá, ale čeští Návštěvníci naberou místy vážně podivný směr. Jak by řekl Bolek Polívka, je to taková „dojemně pitomá show”. A trochu propaganda.
Normalizační seriály jsou povětšinou propaganda. Některé jsou zjevnější jako Okres na severu nebo Major Zeman, některé méně. Jako Chalupáři. Chalupáře já neironicky miluji, ale myslím, že je dobře uvědomit si, jak zákeřně skrytá tam ta propagace vesnické JZD pospolitosti je, jak se v díle s divadlem vyzdvihují totalitní praktiky cenzurních komisí, jak je hlavní postava bývalý kontrolor a jak jsme se vlastně všichni měli fanfárově.
Návštěvníci jsou v tomhle ohledu Chalupářům úplně nejblíž. Což je mimořádně zajímavé, protože byste si řekli, že když už někdo dělá sci-fi televizní seriál, v socialistické zemi, asi se podíváme do zářné budoucnosti, kde jsme konečně globálně dosáhli komunismu a už je všechno jenom super. A jako… trochu toho v Návštěvnících je, ale nevěnuje se tomu zas až tolik pozornosti. Vážně se domnívám, že jakýkoli Star Trek je mnohem komunističtější vize budoucnosti než Návštěvníci.
Taky je ale pravda, že si s tou budoucností nikdo moc hlavu nelámal. Všechny vědecko-technické premisy běží na úrovni pořadu pro osmileté děti. Oceánům teď vládnou delfíni (což je vůbec milé, že jsou delfíni za pět set let ještě naživu), ale jestli jsme se s nimi teprve naučili komunikovat nebo jestli za těch pár let tak evolučně poskočili, těžko říct. O tom, že jsou to násilnické svině ani nemluvě. Dál, kometa, která se blíží k Zemi má údajně vychýlit planetu z jejího orbitu Slunce a plány jsou buď přesunout kontinenty na jinou stranu planety, což nechápu, jak by mělo pomoci, nebo během půl roku dokončit kolonizaci Měsíce. Opět, nechápu, jak by to mohlo pomoci. Mimochodem delfíni protestují, protože prý jen lidé mohou kolonizovat Měsíc. Proč jen lidé? Když už dělám obyvatelné prostředí, není mi náhodou jedno, jestli je to obývák nebo bazén? Lidé budoucnosti se taky rádi plácají po zádech nad tím, jak se zbavili všech zbraní, což je trochu ironie, protože mám pocit, že kdyby na kometu poslali dvě tři jaderné hlavice, problém by se vyřešil.
Ale tahle neschopnost lidí zítřka řešit problémy prakticky už nám trochu nahrává na leitmotiv seriálu i na to, co je vlastně message příběhu.
Uvnitř všechno šlape, jak má
Ideologie a mizerné sci-fi elementy jsou nicméně vedlejší a nikdy vám nemohou zkazit radost ze sledování, protože pod kapotou seriálu běží naolejovaný příběhový motor, který šlape jako hodinky. Čistě na dějové bázi je to téměř učebnicová scenáristika, banda nesourodých lidí se musí vydat do neznáma, aby až na místě zjistili, že situace je ve skutečnosti mnohem horší, nejsou doopravdy připraveni, a nakonec se tam ocitli uvězněni.
Totiž, technologie celého budoucího světa je založena na práci akademika Adama Bernaua, multitalentovaného génia, který ve svých pamětech tvrdí, že si v jedenácti letech poznamenal do svého sešitku technologický postup na přesouvání „kontinentů i světů”. A že byl tenhle postup ve své dětské naivitě geniální a v jeho pokročilém věku už znovu nezaznamenatelný. Plán lidí z budoucnosti je tedy odcestovat do minulosti a drapnout sešit. V seriálu je mimochodem humorná poznámka, že lety do minulosti jsou zakázány poté, co jejich předci stroje času tak ošklivě zneužili, což… naznačuje nějakou tempolární válku a popravdě i mnohem zajímavější seriál.
Z pamětí génia Bernaua ale víme, že sešit shořel při požáru domu v jeho jedenácti letech, takže časoprostorové kontinuum se nenaruší, když naši hrdinové přiletí do minulosti, čapnou během požáru sešit a vrátí se zpátky do budoucnosti. Jak říká Rick Mortymu: „Dvacetiminutové dobrodružství. Tam a nazpátek.”
Poté, co se celá mise podělá, tak musí banda vědců z pětadvacatého století zůstat v minulosti o něco déle. A je to úplně klasický „fish out of water” scénář plný sice nijak invenčních, ale funkčních vtipů. Plus nahá Dáda Patrasová, což je věc, ze které se za čtyřicet let stal téměř meme, ale ona je tady skutečně nádherná. Pro konečný komický efekt je super, že mladý Adam Bernau je i na svých jedenáct let úplnej dement.
Nu a jak jsou akademici nuceni trávit čas ve dvacátém století, bez videoher a amarounů, což je (předpokládám) geneticky vyšlechtěné superovoce, zjišťují, že je tady vlastně krásně. Na vsi. Že písničky a alkohol a opékání buřtů a spalovací motory a vepřové v konzervě a lesy a kytky a divoká nesanitární zamilovanost, že jsou vlastně mnohem víc než všechny sci-fi vychytávky světa.
Proto mají Návštěvníci blíž k Chalupářům než ke Star Treku. Protože si nepokládají otázku: „Co by kdyby?” ale „Není nám tady nakonec, ty vole, krásně? Co?”
Mít plán
Seriály jako je současná Osada České televize, se na to ptají dodnes, ale Návštěvníci tuhle myšlenku podporují v podstatě celým svým dějem. Jak nejspíš víte, seriál končí tím, že akademici přivezou Adamova dědu (hraje ho Brodský a je boží) zpět do budoucnosti. A ten celou blížící se apokalypsu vyřeší tím, že si všimne, jak se Centrální mozek lidstva, superpokročilý počítač, který vypočítal srážku s kometou, naklání ke straně. Takže pod něj zatluče klínek a zjistí se, že celý výpočet byl omyl.
Zní to jako doslova deus ex machina, ale když tuhle informaci víte dopředu, pak si všimnete, že už od prvního dílu lidem budoucnosti technika selhává v podstatě konstantně. Praktičnost dvacátého století, zlatý český ručičky a trocha selskýho rozumu vyřeší to, co všechny počítače budoucnosti ne. Příběh se ve finále nádherně propojí s dějem… a tomu se říká solidní scenáristická práce.
