Vypadá to, jako by tuzemský maloobchod byl něčím či někým zakletý. Tržby v tomto sektoru totiž klesají již šestnáctý měsíc v řadě. Podle posledních údajů Českého statistického úřadu v srpnu tržby meziročně poklesly o 2,8 procenta a ve srovnání s červencem o 0,8 procenta. Kdyby se do tohoto údaje nezapočítávaly tržby z prodeje pohonných hmot (kde – jak známo – došlo v srpnu ke skokovému zdražení nafty kvůli zvýšení spotřební daně), byl by propad zřejmě ještě citelnější. V obchodech však k žádné panice nedochází. Co za tím vším vězí?
Abychom byli, co se dat týče, kompletní, je potřeba uvést, že ve třetím kvartále (do něhož zapadá právě i srpen) zažily prudký propad obratu i e-shopy. Podle údajů internetového srovnávače Heureka.cz v tomto období klesl obrat sektoru e-commerce o 11 procent a oproti druhému kvartálu se snížil o čtyři procenta. Podtrženo sečteno, je to další potvrzení toho, že Češi za své nákupy vydávají stále méně. Znamená to tedy, že si našinci utáhli opasky, drží diety, kupují méně jídla a přestávají jím plýtvat nebo naopak chodí více do restaurací?
Vysvětlení bude jinde a za vším stojí něco jiného či směs jiných faktorů. Podle dat analytické společnosti NielsenIQ je český maloobchodní trh unikátní v objemu zboží, které je prodáváno v akcích. Podíl takto nabízeného zboží ve velkých obchodech v létě osciloval mezi 63 až 65 procenty. Data samozřejmě nespecifikují, jaký druh potravin či zboží je nejčastěji nabízen v akcích, ale samotné číslo ukazuje, o jak masový jev se jedná.
O Češích je známo, že milují slevové akce. Pochopili to i obchodníci, kteří se takto snaží vlísat do přízně zákazníků. Moc dobře vědí, co dokážou slova „akce“ či „sleva“ udělat s uvažováním zákazníků. U některých položek proto stačí slevit i o 10 či 15 procent a zákazník je lapen. V takový okamžik pak ani neřeší, jaká byla původní cena a zda nebyla před vypočítáním slevy uměle zvýšena.
Je-li zboží zlevněno, český zákazník zjevně nemá problém jej koupit. Nicméně si pečlivě vybírá. Celá věc už došlo tak daleko, že nakupující při realizaci většího nákupu (řekněme na víkend či na svátky) navštíví více obchodů, kde nakoupí zlevněné zboží, a většinu položek tak získá za ceny, které mu připadají méně dráždivé. Obchodníkům to zjevně nevadí. Ani oni na tom neprodělávají. Kalkulují s tím, s cenami umí kouzlit. I po odečtení slevy mají u drtivé většiny položek určitý a často nemalý zisk. Vzhledem k tomu lze tak dovodit, že ani objem prodaného zboží (u některého sortimentu) meziročně příliš neklesá.
No a pak tu jsou položky, u kterých často akce nejsou nebo jejich ceny závratně vylétly vzhůru a tendence k jejich návratu směrem dolů není. U nich pak Češi omezili jejich nákup a spotřebu, anebo ti, kteří to mají blízko do zahraničí, je nakupují v Polsku či Německu. A když už drží nákupní vozík před zahraničním supermarketem, nakoupí i další věci.
Vzhledem k tomu, že takových lidí je stále více, je logické, že maloobchodní tržby se zjevně jen tak brzy nevzpamatují. Notabene v závěru roku, když v době adventu přeshraniční nákupní turistika Čechů ještě zesílí. V některých městech se ve velkém začínají oprašovat zvyky z 90. let, kdy se pořádaly sobotní nákupní zájezdy do Německa či Polska. Pro spotřebitele to je ideální kombinace: nakoupí za rozumné ceny či levněji, o náklady na dopravu se podělí s dalšími pasažéry.
Cenová válka nebo souboj o zákazníky se zatím odehrává jen ve slovních přestřelkách mezi obchodníky a producenty v tom, kdo má větší podíl na vyšších cenách. Zákazníkům jsou takové šarvátky však zcela volné. Pro ně je zásadním ukazatelem cena. Tedy přesněji řečeno nízká či nižší cena. A za ní půjdou kamkoliv. Ve vzduchu přesto visí otázka, proč tato situace v tomto sektoru trvá tak dlouho a stále se nic neděje a nikomu to nevadí. Když se ale obyčejný člověk podívá na ekonomické výsledovky výrobců potravin, ale i obchodníků, zjistí, že přes to veškeré divadlo kolem je to právě on, kdo drží pomyslného a nepopulárního Černého Petra.
