V Berlíně arabští příznivci, ač dnes už dobře s německým prostředím srostlí a využívající dobrodiní demokracie, oslavují jednou veřejně, podruhé méně nápadně zahájení teroristického přepadu v Gaze, včetně jeho zvířecké podoby.
Takové oslavy se nepochybně rozlezou všude tam, kde jsou větší uskupení arabských uprchlíků čili všude. Při útoku na dvojčata v New Yorku se také masově a demonstrativně oslavovalo. Pochopitelně, že neoslavovali všichni Arabové, ale lesk a zář těch slavících ozářila tehdy, jakož i dnes celý arabský svět.
Nazval bych ten jev „slavnosti pátých kolon“. Proč v Evropě muslimové jsou, proč se do ní tlačí všemi způsoby, když si zánik zahnívající Evropy tolik přejí? Věc je jednoduchá: přicházejí ze zbídačelých končin planety s touhou po luxusu a blahobytu Západu. Islámského nazírání na život, říká se mu laicky přibližně šaría, se však nechtějí vzdát, tak se ho snaží dovážet do Evropy. Využívají k tomu skoro bezbřehé tolerance, té okrasy a podstaty demokracie. Kdyby fanatický islám Západ ovládl, zmizel by předmět jejich touhy. Luxus a blahobyt v zemi prosáklé fanatismem nelze vybudovat, jsou to výsledky svobodného života svobodných lidí. Pod vládou islámu by Evropa brzy vypadala jako země, odkud islám přichází.
Slavnosti pátých kolon jsou slavnosti beznaděje. Nic z toho, co si přejí, se splnit nemůže. Leda by Evropa, náš domov, ztratila vůli být Evropou. V zajetí náboženského fanatismu jsme byli i my. A není to tak dlouho. Vždyť i ti Rusové u nás nezaváděli ráj, blahobyt ani svobodu. Zaváděli u nás zas jen Rusko. Nic jiného než Rusko. Má pravdu ruské přísloví: všude je dobře, kde nejsme.
