Vláda se rozhodla koupit společnost Net4Gas spravující tranzitní plynovod za tři až pět miliard korun, přestože ta dluží 33 miliard na úvěrech a dluhopisech a její hospodaření není a v nejbližších letech s takřka stoprocentní pravděpodobností nebude takové, aby ho mohla řádně splatit nebo přefinancovat novým dluhem za přijatelných podmínek. Její byznys, kterým byl tranzit ruského plynu přes Českou republiku, totiž umřel a už se v původních objemech nikdy nevrátí. Rozhodnutí vlády vyvolalo kritiku řady ekonomů, ale i mnohých médií. Podívejme se proč.
Ministr průmyslu Síkela, který tuto transakci vymyslel a připravil její schválení, se kritice ostře brání. Ohání se přitom ohodnocením transakce globální investiční bankou i poradenskou společností a odvolává se na potřebu zajistit energetickou bezpečnost. Za kritikou vidí také to, že o Net4Gas usilovaly některé soukromé subjekty. Především EPH Daniela Křetínského, který je také vydavatelem týdeníku Reflex. Přestože tudíž nebude autor tohoto textu považován za nestranného, nedá mu než i tak klást otázky po smyslu této transakce, protože její náklady padají na hřbet daňového poplatníka a její efekty sklízí věřitelé a původní investoři, kteří získali na dividendách z firmy již mnohem více, než za ni zaplatili.
Zisk bude nižší
Net4Gas momentálně vlastní fondy mezinárodní pojišťovací skupiny Allianz a kanadské investiční společnosti Borealis. České plynovody koupily v roce 2013 od společnosti RWE, které spravovala od privatizace Zemanovou vládou v roce 2002. Německý energetický gigant prodával v době náběhu první linie plynovodu Nord Stream, kdy bylo expertům jasné, že tranzit ruského plynu trasami přes Ukrajinu bude postupně utlumen. Němci za Net4Gas dostali zhruba čtyřicet miliard korun. Firma dále prosperovala a vyplácela dividendy. Za ty roky v celkové výši 68,5 miliardy korun. Zatížila přitom firmu dluhem 33 miliard, což bylo normální a odpovídající hospodaření výkonného podniku. Jenže po zahájení války na Ukrajině normální hospodaření skončilo, utlumování proběhlo bleskově a Net4Gas směřoval ke ztrátě celého tranzitního byznysu. Dnes obsluhuje Česko a do sousedních zemí dopravuje jen minimální množství plynu. Výnosy mu na pokrytí nákladů a dosažení nějakého zisku postačují, ale výše dluhu velikosti byznysu neodpovídá a z toho zisku nejde splácet.
Firma potřebuje finanční restrukturalizaci čili odepsání části dluhu na vrub věřitelů i akcionářů. Pak může bez problémů fungovat a generovat zisk. Ten ale bude mnohem menší, než zajímá současné vlastníky, a ti se tak chtěli plynovodů zbavit.
Co kolik stojí
Nabídky privátních subjektů na koupi pak odpovídaly popsané situaci. Jak již proběhlo médii, zmíněné EPH nabídlo za polovinu akcií pět miliard korun, ale za podmínky, kdy věřitelé odepíší alespoň dvě třetiny dluhu. Příliš bolestné by to pro ně nebylo. Většinou si na očekávanou ztrátu již vytvářeli rezervy nebo pohledávku za Net4Gas prodali spekulantům s podstatnou slevou.
Ocenění celého Net4Gas tak vychází zhruba na patnáct miliard korun. Vláda, která zaplatí pět miliard a převezme 33 miliard dluhu, tak soukromého investora jednoduše přeplatila. Je to jistě legitimní, pokud třeba ministr Síkela ví, jak zařídit zvýšení výnosů firmy na úroveň dostatečnou ke splácení dluhu. Již v roce 2025 čeká splátka deseti miliard korun.
Tranzit plynu se ale nevrátí ani po skončení války, dokonce i kdyby EU vzala zase ruský plyn na milost. Polsko má své cesty dávno. Slovensko se napojuje na polský systém a dostupný norský plyn plynovodem Stork. Maďarsko už dostává ruský plyn přes Turkish Stream cestou mimo území Ukrajiny.
Je tu samozřejmě ještě zelený sen o dovozu vodíku z Ukrajiny do Německa stávající infrastrukturou. Vzhledem ke stavu technologií je ale doba, kdy Ukrajinci zničí nejzachovalejší evropskou horskou divočinu ve svých Karpatech lesem větrníků vyrábějících vodík, opravdu daleko.
Co to přinese
Pokud nákup neplní ekonomická kritéria, tak by měl přinést občanům nějakou jinou hodnotu s odpovídajícím oceněním. Argumenty na energetickou bezpečnost moc neobstojí, protože tuzemské plynovody jsou tak regulované, že její ohrožení prakticky nepřipadá v úvahu. Ty trubky nikdo nevytrhá a neodveze do šrotu, a to ani v případě, kdy by firma musela projít insolvencí. I tak by dál normálně fungovala. Třeba tak jako OKD. O bezpečnost dodávek plynu se hraje mimo území České republiky. A je nutné říct, že v tom tato vláda udělala kus dobré práce, když zajistila třeba prostřednictvím ČEZ podíl na LNG terminálu v nizozemském Eemshavenu a dál jedná o dlouhodobých kontraktech na Blízkém východě. Každopádně přitom je paradoxem, že takto nakoupený plyn se do potrubí Net4Gas může dostat jen potrubím vlastněným privátními společnostmi, nad nimiž česká vláda nemá a nikdy nebude mít kontrolu.
Pak už zbývají jen dvě možnosti. Vláda o potřebnou částku doplní kapitál Net4Gas a zaplatí to daňový poplatník, nebo zařídí, že Energetický regulační úřad odpovídajícím způsobem zvýší vnitrostátní tarif za přepravu plynu, čímž podraží dodávky firmám i domácnostem. Vzhledem k tomu, jak na ministerstvu průmyslu dopadlo rušení dotací na obnovitelné zdroje, na jehož konci podle Síkely podraží elektřina až o deset procent, víme, co je nejpravděpodobnější variantou.
