Letošní Valné shromáždění OSN dělalo dojem mimořádně dělného setkání činorodých státníků, které se nemůže minout účinkem. Teprve následná bilance ukazuje, že vlastně není co bilancovat. Horečnatá aktivita u řečnického pultíku a v kuloárech ve výsledku vyzněla naprázdno. Ostatně jako obvykle.
Pocit marnosti, který kolem svého kolotání šíří OSN, není dnešního data. Pamětník se snadno rozpomene na hořekování Kofiho Annana, generálního tajemníka, jenž tušil brzký zánik světového svorníku, nedojde-li k reformě neprodleně. Bylo tomu již dávno, před 30 lety. K žádné reformě nedošlo a nedojde, to si pište. O to se postarají konstrukční vady OSN. Nanejvýš dojde ke zřízení zvláštního výboru pro přípravu reformy, což povede ke vzniku mnohočetných oborových podvýborů. Již dnes činnost jednotlivých výborů: všeobecných, zvláštních, poradních a příspěvkových, dále komisí, rad, programů, konferencí, jednotek a úřadů nemá mnoho společného se záměrem svého zřízení. Ani Rada bezpečnosti OSN, ani četné bezpečnostní výbory nezajištují bezpečnost pro své členy, jinak by krvavých konfliktů znatelně ubylo.
Výbor pro lidská práva očividně nevylepšuje stav světa v této oblasti soudě podle rostoucího množství tuhých diktátorských režimů. Přestože Výbor proti mučení je ve své činnosti umocněn aktivitami Podvýboru pro prevenci mučení, statistiky smutně konstatují nárůst tohoto zavrženíhodného jevu. I když Výbor k nuceným zmizením byl zřízen mezinárodní úmluvou o ochraně všech osob před nuceným zmizením, lidé nuceně mizí dál. Výbor pro odstranění rasové diskriminace zveřejňuje optimistické zprávy o svých úspěších, aniž by zohlednil skutečnost, že rasová diskriminace v dnešní době nabývá nových forem, které zpochybňují smysl halasných úspěchů.
Za všechny pochybné orgány OSN uvedu přelomová rozhodnutí dvou z nich. Mezinárodní zdravotnická organizace (WHO), a to je rovněž agentura OSN, nedávno přijala za člena svého úzkého vedení zástupce Severní Koreje. Někdo se nevěřícně podrbe v týlu: cožpak se tato lidožroutská diktatura vyznamenala nějakým průlomovým úspěchem v oblasti zdravotnictví, nepočítáme-li stranické nařízení pro obyvatelstvo přejít ve svém jídelníčku z běžných potravin na sotva stravitelné: trávu, kůru ze stromů, kořínky rostlin, výživný hmyz atd.
Poměrně nedávno se stal případ, kdy hned první prohlídka severokorejského vojenského zběha odhalila lékařům děsivý úkaz. Vnitřnosti vojáka byly doslova vyžrány různými parazity. Jak asi zástupce nejizolovanějšího státu světa bude zlepšovat světové zdravotnictví? To očividně v rozhodování volebního výboru WHO hrálo tu nejvíce zanedbatelnou roli. Princip volby je zcela jiný: volí se zástupce státu, který nejlépe pasuje do silné lobbistické skupiny prosazující zájmy svoje a pohříchu i zájmy Číny. Nejlépe jsme to mohli pozorovat na chování této zásadové světové organizace v době covidu, kdy vydávala doporučení jak na běžícím páse, leč podle principu ode zdi ke zdi.
Druhým povedeným sborem politických lobbistů je UNESCO, rovněž agentura OSN, čistě teoreticky zřízená pro ochranu kulturních hodnot. Výbor pro světové kulturní dědictví na zasedání v Saúdské Arábii navrhl zařadit do seznamu chráněných lokalit trosky antického Jericha – ano, města, jehož hradby padly při zvucích trub vojevůdce jménem Joshua Naveen. Až doteď by to bylo fajn, nebýt toho, že památka bude součástí kulturního dědictví Palestiny. Pokud vás trápí, že žádný stát tohoto jména není členem OSN, možná vás uklidní skutečnost, že v ní má pozorovatelský status, a navíc je členem agentury OSN s názvem UNESCO. Pak už vám nebude připadat jako paradox skutečnost, že město Jericho, jedno z nejstarších na zeměkouli vůbec, jehož vznik se datuje mezi 11.–9. tisíciletím př. n. l., patřilo, jak se ukazuje, Palestincům.
V žádosti o zápis palestinská autonomie sice zmiňuje biblický význam tohoto antického města, ovšem s poznámečkou, že se jedná o archeologickou lež. Není to první ani poslední případ, kdy tato organizace přitakává pokusům zneuznat spojení mezi židovským národem a tímto územím. Zhruba 35 tisíc archeologických nalezišť jak v Izraeli, tak na Západním břehu Jordánu a nespočet artefaktů – menory, jiné svícny, nářadí, mince, hliněné nádoby, zbraně dokazují nepřerušenou přítomnost Židů na území Izraele po mnoho tisíciletí. To, co bylo náhodou objeveno za velmi nejistou hranicí označující rozdělení území mezi Izraelem a arabským obyvatelstvem, bylo jednoduše zničeno a prohlášeno za archeologickou lež.
Postihlo to dokonce svitky od Mrtvého moře nalezené v Kumránských jeskyních v roce 1947. Zachycují události v prvním století našeho letopočtu a jsou psány starou hebrejštinou, žádnou aramejštinou. I to bylo arabskou autonomií Západního břehu označeno za falzifikát. Není divu, že po tomto počinu UNESCO to palestinské úřady okamžitě prohlásily za nezvratný důkaz toho, že palestinský národ obýval toto území na úplném úsvitu lidstva, a tudíž má na něj nárok i dnes. UNESCO nejenže popírá smysl svého poslání – chránit kulturu v jejím historickém vývoji – ale přímo podporuje jednu ze stran geopolitického konfliktu. Není to osvěta, nauka nebo kultura, je to účast v politické válce. Zcela jiný postoj zaujímá UNESCO a celé OSN v otázce Chrámové hory. Posvátné místo pro tři světová náboženství se nachází na území Izraele, který důsledně zajišťuje přístup všech věřících ke svým svatostánkům. Ačkoli právě islám má nejmenší spojitost s tímto kultovním místem, Izrael nadále uznává jordánskou správu nad muslimskými svatostánky. Drží tento tolerantní přístup i v situaci, kdy právě UNESCO v celé své dokumentaci programově nepoužívá hebrejské názvy lokalit ani jména židovských historických postav včetně proroků. I nevidomému je zřejmo, že tato „kulturní“ branže OSN má ve vzdálenějším vizíru obnovení bezdomovectví židovského národa tím, že ho připraví o duchovní spojení s domovinou.
Otázkou zůstává, proč právě v takovém kontextu rozhodla Bidenova vláda o návratu do lůna očividně zaujatého spolku a o vyplacení 600 milionů dolarů dlužných členských příspěvků zpětně. Bere tím na sebe odpovědnost za celou další hanebně podjatou politiku UNESCO.
Někdo zvídavý se může zeptat: ale proč? Proč se Organizace spojených národů tak zjevně zpronevěřila svému původnímu poslání? Inu proto, že v samotné gigantické stavbě zahrnující dnes 193 států, státečků a státům podobných útvarů jsou založeny konstrukční vady neboli jak se u nás říká „kurvítka“, která se časem nemohla neprojevit. O nesmyslnosti konceptu Rady bezpečnosti ví každý. Méně je zřejmá jiná vada: důsledné uplatnění principu rovnosti všeho se vším a každého s každým. Bolestně schází jakýkoli náznak záslužnosti, meritokratický princip. Zglajchšaltování jako vrchol politického rozumu nutně vede ke vzniku skupin států spojených podle nějakého příznaku. Patří sem ekonomické zájmy, geopolitické úvahy, náboženská soudržnost a jiné silné dělící motivy. Dříve nebo později vzniknou lobbistické bloky, dojde k jejich pospojování, a tím k vytvoření nepřekonatelných zájmových většin. Je to cokoli, jen ne vidina spojených národů.
