Prezident Pavel navrhl prvních šest ústavních soudců, které mu Senát schválil. U jednoho z nich, Roberta Fremra, však ohlásil, že odloží jeho jmenování. Tomu se říká zatáhnout za záchrannou brzdu v poslední sekundě.
Prezident republiky avizoval, že justičním věcem příliš nerozumí. Současně má během svého funkčního období jmenovat třináct z patnácti ústavních soudců, jejichž rozsudky spoluurčují pravidla veřejného života. Jeho právní poradce, profesor Kysela, nechal sestavit panel expertů, kteří mu měli předkládat návrhy a prověřovat kandidáty. Panelisté selhali hned v prvním kole – nevěnovali pozornost kritice práce jednoho z navržených soudců a nechali prezidenta potupně přednést jeho obhajobu v Senátu. Horní komora, zmámena prezidentovým kreditem a dovolenými, jeho kandidáty odmávala. Co dál?
Hodný hoch
Soudce Robert Fremr patřil vždycky k těm právníkům, o nichž se na veřejnosti nediskutovalo. Prostě proto, že jeho práce v posledních třiatřiceti letech byla mimo diskusi. Dá se říct, že byl prototypem soudce z amerických filmů: odborně na výši, vždy připravený, autoritu vyzařující už tím, jak vypadal. Navíc udělal nemalou kariéru v mezinárodních vodách a stal se místopředsedou Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
