V minulých dnech probíhal soud mezi Jordankou Jiráskovou a bývalým novinářem Tomášem Etzlerem kvůli tomu, že ji Etzler na sociální síti Twitter označil za prokremelskou svoloč a kolaborantku. Soud nepravomocně rozhodl, že Etzler se Jiráskové musí veřejně omluvit. Ta v pátek 4. srpna před zahájením jednání dala u budovy soudu facku mému kolegovi z Reflexu Martinu Bartkovskému. Prý se jí nelíbilo, že se nedovolil, zda může o průběhu jednání informovat přímo ze síně. Jednání přitom bylo veřejné. Jirásková se zachovala skutečně jako svoloč. A to nemůže zůstat bez odpovědi.
Pokud údajná influencerka Jirásková na lidi na Twitteru vystrkuje prsa a jiné části těla a prokládá to někdy rádoby politickými proklamacemi, je to její věc. Je to dávno známá metoda ze špionážních filmů (tentokráte v horším českém podání), která má přilákat neukojené sexuální zbloudilce a lidi s jednodušším myšlením. Přes sociální sítě Jirásková vstoupila do veřejného prostoru a s oblibou kdekoho kritizuje. Proto musí čekat, že to vyvolá reakce. Že ji Etzler nazval „prokremelskou svoločí a kolaborantkou“, má své určité opodstatnění, i když soudkyně rozhodla jinak. Budiž, rozhodnutí soudu musíme respektovat.
Nemůžeme ale přihlížet tomu, že Jirásková napadne někoho na ulici a dá mu facku jen proto, že má na to, co ona dělá, jiný názor. Fyzické napadání není diskuse, zejména když kolega Bartkovský na ni podobným způsobem nikdy neútočil. Jen často ostře komentuje to, co Jirásková a podobní filutové dělají. Je to jeho práce a vyjádření rozdílného názoru. Přitom je to přesně to, po čem i všichni takzvaní dezoláti a proruští trolové tak hlasitě volají – svobodné šíření myšlenek a názorů. Pokud to chce Jirásková řešit fyzickým napadáním, musí s tím být konfrontována.
Reflex se vždy vyznačoval tím, že jeho redaktoři a spolupracovníci mají i velmi vyhraněné názory na politické i společenské dění a vše, co s tím souvisí. Saháme u toho často i k satiře a nadsázce. Ale nefackujeme své oponenty na ulici a nevyzýváme k násilí. Na druhé straně si něco takového rozhodně nenecháme líbit.
Že si stát nechává nesmyslně líbit, že lůza, kterou oslovuje i Jirásková, útočí v budovách soudů (jak jsme měli možnost vidět několikrát v poslední době), je odpovědností vlády, ministrů a příslušných institucí. Pokud se pak někdo soudí o to, že ho někdo nazve svoločí, a sám se jako ubohá svoloč chová, když napadá fyzicky lidi, nemůže očekávat, že něco takového skončí jen jako zapadlá kauzička na sociálních sítích. To by měla vědět i Jordanka Jirásková.
