Vážený pane profesore, často narážím na bezmezný obdiv k současnému prezidentovi, a to i u lidí znalých. Zažil jsem rok 1968, u prověrek jsem byl vyhozen z místa pro nesouhlas se vstupem vojsk a nyní máme za prezidenta člověka, který ten režim držel u moci až do konce jako člen KSČ a důstojník ČSLA. V prosinci 1989 zjistil, že kariéra je na druhé straně, a otočil o 180°. Kurs na rozvědčíka proti Západu dokončil na opačné straně. Oportunismus jak vyšitý. Pokud to rozebírám na Twitteru, jsem považován za zatvrzelého nepřítele PP. Mám setrvat na svém postoji a s tímhle se nesmířit, nebo situaci přijmout s tím, že chyba je ve mně? Řada známých osobností, které totalitu prožily, přesto prezidenta obdivuje. Jak to vysvětlit? Bohumil Vrtílek
Toto dilema jsme tady už řešili, byť v jiné souvislosti. Nositel Nobelovy ceny za literaturu G. B. Shaw podporoval bolševickou vládu v naprosto nehumánním stalinském Sovětském svazu, nicméně v odůvodnění Nobelovy ceny mj. stálo, že ji dostal „… za idealismus i humanitu jeho literárního díla“. Nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu (1973) Konrad Lorenz, který svou naukou o chování ovlivnil i společenské vědy a etiku, při vstupu do NSDAP v roce 1938 (!) napsal: „... celá má vědecká práce je oddaná myšlenkám národního socialismu.“ Když se švédská akademie zdráhala cenu mu udělit, postavili se za něj jeho žáci a spolupracovníci a společný laureát Niko Tinbergen údajně pohrozil odmítnutím ceny, jestliže ji nedostane taky Lorenz. Nebo: má Oskar Schindler vstoupit do dějin jako nacista a člen NSDAP, nebo jako Spravedlivý mezi národy, jenž zachránil na 1200 Židů před jistou smrtí v koncentračním táboře? Kdyby nebyl nacistou, mohl by v té situaci tolik lidí zachránit a získat tak mimořádný morální kredit?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
