Schodek hospodaření státu v červnu byl nižší téměř o 56 miliard korun než květnový rekord a vládní prokrastinace může pokračovat. Ministr financí Zbyněk Stanjura, který před měsícem nesl na vládu balíček akutních škrtů za dvacet miliard a byl s ním vykázán za dveře, nyní opatrněji prohlašuje, že v průběhu července s premiérem Fialou posoudí potřebu nějakých letošních úspor tak, aby se výsledek celoročního hospodaření od schváleného deficitu odchyloval co nejméně. Přestože ještě žije naděje, že s nějakými významnějšími úsporami, navýšenou dividendou z ČEZ a lepším výnosem windfall daně by mohla vláda rozpočet splnit, zanechme všech nadějí. Tahle vláda o to bojovat zjevně nehodlá.
Pozitivní červnový posun je dán tím, že firmy zaplatily vysoké doplatky daně z příjmu za rok 2022. Dosáhly totiž takřka všechny, zdaleka nejen energetické, mimořádně vysokých zisků. Díky inflaci, která jim dovolila vytlačit cenu produkce vzhůru, extrémní zisky nebývale vydělávaly. Aktuálně se třeba Agrofert pochlubil, že se mu podařilo loni zvýšit zisk o 124 procent, tedy dva a čtvrt krát. A pak také přiteklo 44 miliard z Bruselu. Pomoc je to vítaná, ale nebude stačit.
Je třeba najít 15 miliard na v rozpočtu nenaplánovanou červnovou valorizaci penzí, náhradu za desítky miliard z emisních povolenek, s nimiž rozpočet počítal, a také dotace k cenám energií budou vyšší, než se čekalo, a výnos daně z neočekávaných zisků na to nebude stačit. I když zrovna to opticky může vypadat jinak. Zálohy, které budou energetické firmy a bankéři platit v září a v prosinci, budou spočítány podle fiktivní daně z loňských zisků. Ty budou ale letos podstatně nižší a při vyúčtování příští rok v červnu jim bude muset stát vracet mnohamiliardové přeplatky.
Jediným řešením jsou okamžité úspory. Například vázání výdajů resortů na plnění plánovaných příjmů. Ale na to vláda evidentně zcela rezignovala. Návrhy na to přichází od expertů od jara. Je červenec a slyšíme, že to premiér zváží. Už provážil. I kdyby rozhodl hned, tak šetření začne nejdříve v srpnu, spíše v září a většina výdajů už je pod smlouvami, takže je nelze nevyplatit. Téhle premiérské rozvážnosti se normálně říká prokrastinace. Zde je zesílena neochotou podstoupit k zodpovědnému vládnutí nutný střet s koaličními partnery, kteří si myslí, že na sestavení konsolidačního balíčku vydali dost politických sil a další škrtání je nepřijatelné.
Naopak se viditelně snaží úspory naplánované na příští rok znehodnotit ještě dříve, než začnou platit. Jak jinak hodnotit na sílu lidovců a Pirátů zvýšenou rodičovskou nebo nedávné rozhodnutí o zvýšení počtu úředníků o 160 lidí. Proč bychom nenabírali, když to Brusel zaplatí. A co takhle na tu práci převést současné úředníky placené z daní? To by asi bylo moc složité. A když na rozpočtu z celé vlády záleží jen ministrovi financí, tak to nemůže dopadnout dobře.
