Svět se v současnosti potácí na hraně paniky z nástupu umělé inteligence. Jedni se bojí, že je roboti připraví o práci, druzí se obávají rovnou apokalypsy a ozývá se čím dál tím více hlasů, že bychom měli vývoj myslících strojů rovnou zakázat. Opatrnosti není nikdy nazbyt a obavy není záhodno zlehčovat. Zároveň bychom si ale měli uvědomit, že panik z příchodu nějakého nového fenoménu už lidstvo zažilo nepočítaně.
1324 – Harmonie
Ty harmonie každého jen rozrušují a je potřeba je zakázat. Něco takového si pravděpodobně řekl papež Jan XXII., když se rozhodl dekretem zakročit proti vícehlasému zpěvu. Pravdou je, že církevní chorály se do té doby zpívaly jednohlasně, a převratné novinky jako akordy proto mohly ve strážcích duchovní čistoty vyvolávat jisté podezření. Sám papež své rozhodnutí zdůvodňoval tím, že polyfonie otravuje lidský sluch, aniž by ho naplňovala, a že by akordy mohly při mších vytvářet atmosféru hříšné smyslnosti. O hudebním vkusu Jana XXII. se dnes moc nemluví. Asi proto, že není jen tvůrcem zvláštních muzikálních teorií, ale i honu na čarodějnice, který v historii napáchal daleko více škody.
1829 – Vlak
Na vagóny tažené koňmi byli lidé zvyklí odpradávna. Když ale přišlo století páry a zapřáhli před ně lokomotivu, ve společnosti propukla panika. Objevovaly se zprávy, že se lidské tělo při vysokých rychlostech začne dusit a rozpadat. Obzvlášť ohrožené měly být ženy, kterým měla závratná rychlost parních vlaků poškodit menstruační cyklus, nebo dokonce utrhnout dělohu. I přísně vědecký časopis Lancet publikoval ještě v roce 1862 zprávu o „Vlivu cestování železnicí na veřejné zdraví“. Psalo se v ní, že jízda vlakem může způsobit bolesti hlavy, poruchy spánku, sluchu, zvonění v uších, deprese, ztrátu citlivosti končetin, měknutí mozku a epilepsii. Kupodivu se v článku nepsalo nic o nechutenství, což bylo zřejmě způsobeno tím, že ve vlacích ještě nebyly zavedeny toalety.
1890 – Bicykl
Zhruba patnáct let před koncem 19. století vykonal pan John Kemp Starley dva veledůležité činy. Za prvé vynalezl moderní bicykl s čtyřúhelníkovým rámem a řetězovým převodem a za druhé si svůj vynález nedal patentovat. Kola se proto začala masově vyrábět a během několika málo let na nich jezdil kdekdo. Když ale po bicyklu začaly pokukovat ženy, vypukla panika. Na rozdíl od dámských koňských sedel vyžadovalo kolo posed obkročmo, z čehož se strážcům veřejné morálky rosilo čelo. Vyrojily se proto zaručeně ověřené studie, že jízda na kole způsobí u žen neplodnost, fyzická námaha povede k nelibému nárůstu svalstva a znetvoření rysů a vibrace způsobené jízdou po hrbolatých silnicích je přivedou k homosexualitě. Tyto a další panické zprávy byly publikovány ve zcela seriózních médiích a šířeny lékaři. Málokdo byl ochoten připustit, že skutečné obavy plynuly z myšlenky, že by bicykl mohl ženám poskytnout nezávislost na pánském doprovodu. Což se skutečně stalo a jízdní kolo se stalo symbolem hnutí za ženskou emancipaci.
1954 – Komiksy
Obrázkové příběhy vyvolávaly obavy dávno před tím, než si Marty Scorsese začal stěžovat, že kazí vkus. V roce 1954 proti nim například vytáhl psycholog Fredic Wertham s dodnes citovaným traktátem „Seduction of the Innnocence“ (Svádění nevinných). Varuje v něm před dopady, jaké budou mít komiksy na veřejnou morálku a zejména na hodnoty mládeže. Mezi jeho hlavní obavy patřilo vyobrazování násilí, alkoholismu, nadpřirozených bytostí a sexuální perverze. Z dnešního pohledu to samozřejmě přeháněl, protože v jeho éře ještě neexistovaly japonské hentai čuňačinky ani klasické animáky jako Sněhurka a sedm prcalíků. Obavy pana Werthama pramenily z daleko prostších důvodů. Wonder Woman se podle něj oblékala jako lesbická přívrženkyně S&M a Batman s Robinem evidentně udržovali homosexuální vztah, což bylo evidentní z faktu, že Bruce Wayne nosil župan.
1983 – Dračí doupě
V 80. letech v USA bujelo podezření, že největší ohrožení mládeže představuje satanismus. Skrývat se měl doslova všude, dokonce i v nevinných deskových hrách. Na křížovou výpravu proti hře Dungeons and Dragons (u nás známé jako Dračí doupě) vytáhla v roce 1983 paní Patricia Pulling. Její syn rok před tím spáchal sebevraždu, a protože kromě jiných zálib holdoval i D&D, usoudila, že šlo o následky ďábelské kletby vzešlé ze satanské hry. Založila proto hnutí B.A.D.D. (Bothered About Dungeons & Dragons) a publikovala brožuru, ve které D&D popisovala jako „hru obsahující démonologii, čarodějnictví, voodoo, vraždy, znásilnění, sebevraždy, rouhání, šílenství, perverzi, homosexualitu, prostituci, satanské rituály, gambling, barbarství, kanibalismus, sadismus, rouhání, vyvolávání démonů, nekromancii, věštění a další nečisté nauky“. Hnutí mělo poměrně slušný ohlas v konzervativních kruzích. Jelikož se ale žádný ďábel z Dračího doupěte nevylíhnul, postupně se na něj zapomnělo. Paniku z D&D dnes připomíná jen strašlivě špatný osmdesátkový seriál Mazes and Monsters, kde šestadvacetiletý Tom Hanks hraje obsesivního hráče her, který nerozezná fantazii od reality.
2002 – Počítačové hry
Jeden z nejbizarnějších případů současného tisíciletí nastal v Řecku, když se tamější vláda rozhodla zakročit proti gamblerství. Aby mohli postihovat všechny jeho formy, rozhodli se politici v roce 2002 zakázat šmahem všechny elektronické hry provozované ve veřejných prostorách. Neuvědomili si ale, že se zákaz bude vztahovat i na tehdy velmi rozšířené internetové kavárny. Zákon je ale zákon a zákon se musí dodržovat. Police proto začala zatýkat i lidi, kteří v kavárnách hráli na počítači šachy, a kolují dokonce zvěsti, že zpanikaření zaměstnavatelé hrozili výpovědí lidem, kteří v pracovní době hráli ve Windows piškvorky. Proti zákonu se zvedla vlna protestů, která vyvrcholila po zatčení dvou hráčů, kteří v internetové kavárně pařili online Counter Strike. Oběma hrozila pokuta 150 000 eur a až rok vězení. Zákon byl naštěstí brzy upraven, aby byl v souladu s legislativou EU. Zrušen byl ale až v roce 2011.
2008 – Emo look
Rusko je věčná říše, která překoná veškerá nebezpečenství. Ohrozit ji mohou pouze školáci oblečení v černém a s namalovanými očními linkami. Aspoň se tak dá soudit ze zákona, který ruská Duma schválila v roce 2008. Jeho autoři Alexander Grišunin a Igor Ponkin tvrdili, že „emo“ styl vede mladé lidi k trudomyslnosti, depresím a sebepoškozování, a proto ho pro jistotu vykázali ze všech škol a veřejných budov. Pan Grišunin zákon zcela vážně hájil slovy, že pokud by se k opatření nepřikročilo, tak by v roce 2020 neměl v Moskvě kdo vládnout. Což by z dnešního pohledu byla jistě velká škoda.
