Zatímco u nás opozice v Poslanecké sněmovně už měsíce blokuje projednání zákona, který by zavedl korespondenční volbu pro občany v zahraničí, Estonci si v březnu opět zvolili své poslance s využitím internetového hlasování.
Je to dobrý kontrast. U nás ANO a SPD zásadně vadí, aby mohli svůj hlas v obálce poštou poslat Češi žijící v zahraničí, kteří to mají mnohdy na český zastupitelský úřad stovky kilometrů, v pobaltském Estonsku v posledních parlamentních volbách odvolila přes počítač více než polovina zúčastněných voličů.
Souboj o podobu voleb je dnes jedním z velkých témat protestních stran. Ty nejenom u nás ale i v řadě dalších zemí světa zpochybňují všechny alternativní způsoby odevzdání hlasů. Nelíbí se jim tzv. korespondenční volba, v níž se může hlasovat poštou, a už naprosto odmítají využití moderních technologií. Terčem jejich útoků se proto stávají jak „volební stroje“, jejichž prostřednictvím se odevzdávají a sčítají hlasy ve volebních místnostech třeba v Brazílii, tak samozřejmě estonský způsob hlasování přes internet, který je zatím vrcholem „digitalizace voleb“ ve světě.
Ukradené volby
Protestní subjekty více či méně otevřeně tvrdí, že tyto způsoby hlasování byly vlastně vynalezeny a zavedeny, aby establishment mohl „upravovat“ volební výsledky ve svůj prospěch. Navíc argumentují, že hlasy odevzdané v obálce či přes internet porušují základní pravidla demokratických voleb, a to zejména v případě zásady, že volby mají být tajné. Opakují obvyklý argument, že volby jsou svátek a občan má za povinnost „zvednout zadek“ a jít pěkně volit do volební místnosti, protože jinak podle jejich názoru otevírá možnost, aby byly volby „ukradeny“, tedy zmanipulovány machinacemi při sčítání korespondenčních či elektronických voleb. Takhle argumentuje Donald Trump v USA, brazilští příznivci exprezidenta Bolsonara i krajní pravice mnoha odstínů v Evropě.
E-stonská realita
Jejich argumenty ale zásadně popírá zkušenost z Estonska. Estonci mohou volit přes internet už dlouhých 18 let. Dosud se při tom při použití digitálních technologií v estonských volbách neprojevil žádný zásadnější problém, ačkoli existují názory některých odborníků či aktivistů, že systém není technicky úplně dokonalý. Z pohledu provedení voleb je současný estonský internetový volební systém ovšem velmi dobře propracovaný. Stojí na použití elektronických občanek, které si volič doma vloží do čtečky, a tím ověří svou totožnost. Využít ovšem může i digitální občanku v mobilu a pak nepotřebuje žádnou čtečku.
Estonská volební pravidla navíc minimalizují možnost, že někdo voliče ovlivní při hlasování, třeba tak, že rodiče budou nutit dítě, aby před nimi odhlasovalo stejně jako zbytek rodiny. Tomuhle brání možnost digitální hlas po celou dobu volební lhůty libovolně měnit. Navíc dokonce existuje možnost jít ve volební den do volební místnosti a tam svůj internetový hlas „přebít“ papírovým hlasováním.
Při letošních volbách panovaly v Estonsku určité obavy, zda se Rusko za časů války na Ukrajině nepokusí nějakým kyberútokem napadnout volební proces. To se nestalo, ale i přesto se internetové volby staly v pobaltské zemi poprvé předmětem vnitropolitického boje.
Podvod, který se nestal
Pravicově protestní strana EKRE, jakási obdoba české SPD, s níž sdílí i jeden poslanecký klub v Evropském parlamentu, si udělala z internetových voleb své téma. Označila je za nelegitimní a zfalšované. Pomohl jí k tomu fakt, že právě EKRE při sčítání hlasů dlouho bojovala o první místo, když se objevovaly jen výsledky „papírového“ hlasování, ale propadla se s velkým odstupem za vítězné liberály v okamžiku, kdy byly započítány všechny elektronické hlasy. To má jednoduché vysvětlení, protože EKRE má voliče hlavně na venkově a ti, podobně jako ruská menšina, volí přes internet mnohem méně často než městští voliči, kteří podporují liberály z Reformní strany premiérky Kaji Kalasové.
Protestní EKRE přesto odmítla uznat výsledky elektronického hlasování a napadla je u volební komise i nejvyššího soudu. Obě stížnosti byly odmítnuty i proto, že je EKRE podala pozdě. Na žádný „renonc“ při sčítání elektronických hlasů se navíc ani tentokrát nepřišlo.
Německé dopisy
V Estonsku internetové hlasování zůstává běžně akceptovanou normou. Jinde po světě se zatím prosazuje jen ojediněle. Na světě není žádná další země, kde by internetově mohli v celonárodních volbách hlasovat všichni voliči. Několik zemí, včetně Francie, umožňuje internetové hlasování pro voliče v zahraničí, jiné jako Arménie ji používají jen pro diplomaty či vojáky na zahraničních misích. Využívána pak je v různých lokálních volbách například v USA, Kanadě či Austrálii.
Naprosto běžná je naopak korespondenční volba, a to nejenom ze zahraničí, jak se ji snaží vláda nyní prosadit u nás. V Německu například při posledních spolkových parlamentních volbách hlasovalo „dopisem“ 47 procent všech zúčastněných voličů. Ještě drtivější ale musí být pro odpůrce korespondenční volby fakt, že ve výkladní skříni evropské demokracie – ve Švýcarsku – takto hlasuje v poslední době už přes 90 procent všech voličů. Bašta přímé demokracie, kterou má Okamurovo SPD přímo ve svém názvu, by proto snad mohla být vzorem i pro nás.
