Zatímco se zbytek Evropy připravuje na slavení Velikonoc, na Ukrajině pokračují jatka, jaká kontinent nezažil od konce 2. světové války. Ruská zimní ofenzíva se utopila ve vlastní krvi a nedosáhla prakticky žádných výsledků. Teď je řada na Ukrajincích. Zopakují své úspěchy z podzimu minulého roku?
Na blogu Oryx, který provozuje skupina vedená holandským vojenským analytikem Stijnem Mitzerem, se u počítadla ztrát ruské vojenské techniky při invazi na Ukrajinu objeví dnes či zítra číslovka deset tisíc. Ve chvíli, kdy vzniká tento text, uvádí blog Oryx 9987 kusů zničené či ukořististěné ruské vojenské techniky všech typů, z toho přes devatenáct set tanků. Stijn Mizter a jeho tým už přes rok ověřují z otevřených zdrojů každý snímek či videozáběr ruských ztrát. Ke každé položce v seznamu blogu Oryxu, ať už jde o tank zničený střelou Javelin, ukořistěný obrněný transportér v držení ukrajinské armády nebo sestřelenou helikoptéru, existuje vizuální potvrzení v podobě fotky či videa. I to je jedno z nových specifik ruské války proti Ukrajině, která se odehrává zároveň na frontových liniích a současně je prakticky v reálném čase streamována na sociálních sítích.
Přes sto tisíc mrtvých
Skutečné ztráty ruské vojenské techniky budou přitom velmi pravděpodobně ještě vyšší, protože zdaleka ne každý zničený kus vybavení se podařilo vyfotit či natočit. I z potvrzených deseti tisíc kusů ruského šrotu však lze odvodit, že počet mrtvých ruských vojáků je katastrofální, významně přes sto tisíc mužů, na čemž se ostatně shodují i západní oficiální zdroje. Jen během posledních tří měsíců, kdy se Rusové pokusili o ofenzivu na Donbase, měl agresor podstatně větší ztráty než Sovětský svaz za celou desetiletou invazi do Afghánistánu. Ofenziva přitom nepřinesla, kromě dobytí městečka Soledar a částečného obklíčení Bachmutu, jehož význam je především symbolický, žádné výsledky. Kolem Bachmutu vykrváceli Vagnerovci, polostátní teroristická organizace složená vesměs z kriminálníků naverbovaných v ruských lágrech pod příslibem generálního pardonu a peněz, u Vuhledaru bylo zničeno několik brigád ruské námořní pěchoty, bývalé chlouby ozbrojených sil Putinovy říše. V ruské státní televizi, kde v prvních týdnech války Kremlem placení propagandisté vyřvávali o absolutním vítězství, brzkém dobytí Kyjeva a genocidě celého ukrajinského národa, nyní zaznívají dříve nepředstavitelné věty o možné ruské porážce, o technologické a ekonomické převaze Západu a v náznacích dokonce i o pádu Putinova režimu.
Ofenziva
I Ukrajina má samozřejmě mnoho mrtvých. Ale přes devastaci velkých částí Ukrajiny, přes utrpení civilistů, přes obří škody na ekonomice, zemědělství či životním prostředí je nyní iniciativa na ukrajinské straně. Těžká západní vojenská technika začala po nesmyslných průtazích konečně proudit na Ukrajinu, navíc podle všeho ve větších počtech, než západní vlády uvádějí v oficiálních komuniké. Desítky tisíc ukrajinských branců i dobrovolníků prošly v zahraničí zrychleným výcvikem dle standardů NATO, a odcházejí tak na frontu nekonečně lépe připraveni než demoralizovaní a nevycvičení ruští mobici. A především barbarské válečné zločiny ruské neofašistické diktatury se zjevně minuly účinkem. Měly Ukrajince vyděsit, zdeptat, přimět je k povolnosti a volání po míru za každou cenu. Místo toho vzbudily ve čtyřicetimilionovém národě odhodlání skoncovat s okupanty za jakoukoliv cenu. Ukrajina se nyní téměř jistě pokusí o masivní protiofenzivu nebo sérii ofenzivních akcí podobných těm, které na podzim minulého roku přinesly osvobození charkovské a chersonské oblasti.
Chcete mír?
Je v zájmu celé Evropy i celého Západu, aby na Ukrajině zavládl co nejdříve mír. Lze ho dosáhnout jediným způsobem: vojenská porážka ruských sil na Ukrajině, naprostý debakl záměrů putinovské diktatury a mezinárodní izolace Ruska do té doby, než sami Rusové nepřemění politické prostředí vlastní země natolik, aby mohli být znovu přijati mezi společenství civilizovaných národů. Je v zájmu celé Evropy a Západu, aby Ukrajina ve svém spravedlivém boji proti okupantům zvítězila, protože tento konflikt je mnohem víc než “pouhá” válka mezi agresorem a napadeným. Jde o vyvrcholení dlouhodobých tendencí nejen v Rusku, ale i na Západě.
I v Evropě či za Atlantikem v posledních letech sílily nálady nápadně podobné těm, které plně ovládají veřejný prostor neofašistického Ruska. Šíření absurdních konspirací, bezostyšné lhaní, velkohubý nacionalismus, zpochybňování vědy a vzývání „selského rozumu”, té modly všech blbců, ochota raději věřit kdejaké internetové hovadině, než si načíst obtížná fakta, útoky na liberalismus a západní demokratický model a vzestup politických šíbrů, kteří z tohoto mixu vaří nechutný politický eintopf. Globální šmejdi typu Trumpa i lokální hajzlíci typu Okamury či Rajchla lhali o covidu, lhali o historii, lhali o demokracii a nyní lžou o Ukrajině. Není to náhoda. Kdyby “ruský svět”, který je na souběhu historických a politických lží zcela postaven, na Ukrajině zvítězil, měl by ambice sunout se dál. A tito kolaboranti by mu pomáhali. Statečná Ukrajina svou krví a odhodláním ruský svět brzdí. Demokratický Západ teď musí udělat maximum pro to, aby také přesvědčivě zvítězila. Sláva Ukrajině. Hrdinům sláva.
