Vzdálenost mezi Prahou a tchajwanskou metropolí Tchaj-pejí je přes 9000 kilometrů. Při pobytu předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Adamové Pekarové to ale na Tchaj-wanu vypadalo chvílemi jako na dobře rozjeté sousedské party. Obě strany se častovaly chvalozpěvy a vyvrcholily při úterní návštěvě Legislativního dvora (parlamentu), kde měla Pekarová projev. Jaké ale vlastně jsou vztahy Česka a Tchaj-wanu? Je pro nás výhodné podporovat stát, který není většinou světa oficiálně uznáván? Protože to vše souvisí i našimi vztahy se stále silnější a asertivnější Čínou, je nutné hledat odpovědi. Ty hledal v posledních dnech i reportér Reflexu v Tchaj-peji.
Pokud bychom posuzovali česko-tchajwanské vztahy jen přes právě končící návštěvu Markéty Adamové Pekarové, tak je to lepší, než jsme si dokázali vůbec představit. Tolik přátelských slov neuslyší čeští politici ani na sousedním Slovensku, se kterým přitom máme extrémně dobré kontakty. Například šéf tchajwanského parlamentu You Si-kun, který je hodně těžkou váhou místní politiky, se nad Pekarovou doslova rozplýval. A těžko si lze představit, že by čekalo v prostorách jakéhokoli jiného parlamentu světa na českého politika zhruba 100 místních novinářů, že by mu zaměstnanci a poslanci pořád tleskali a že by si s ním někdo chtěl neustále dělat selfie. Jak se to stalo v úterý Pekarové.
Předseda Si-kun tvrdil o své české o 36 let mladší kolegyni, že má „vůdcovské schopnosti“ a že je „nejtalentovanější politickou aktivistkou v České republice“. Zda tlumočnice použila slovo aktivistka správně, to netuším a Si-kun možná také netuší, že u nás může mít slovo aktivistka i negativní konotaci. Předseda pak udělil Pekarové „Čestnou medaili“. Ta je teď vůbec první šéfkou parlamentu ze země, která nemá diplomatické vztahy s Tchaj-wanem, která ji obdržela.
Markéta Adamová Pekarová při projevu oplácela Tchajwancům stejnou mincí. Kromě jiného řekla: „Jsme vždy na straně pravdy, svobody, demokracie a mezinárodního práva. Uvědomujeme si, že nikdo na světě nežije izolovaný příběh, že se naše příběhy neustále prolínají. Uvědomujeme si, že ukrajinský lid bojuje i za naši svobodu, naše bezpečí. I naše české a tchajwanské příběhy se prolínají, a i na nás je zodpovědnost svobodu a demokracii rozvíjet. A já bych na tomto místě, vážené kolegyně a kolegové, milý tchajwanský lide, vás chtěla ubezpečit, že jsme s vámi už nyní a budeme s vámi i nadále. Za všech okolností. Protože vy jste s námi, my jsme s vámi.“ Následovaly výkřiky souhlasu a dlouhý potlesk tchajwanských zákonodárců.
Je bez jakékoli diskuse, že současná podpora vrcholných českých politiků se Tchajwancům nesmírně líbí. Ministr zahraničí Joseph Wu, který se v úterý podvečer sešel k hodinovému rozhovoru i se skupinou českých novinářů, také připomněl, že prezidentka Cchaj Jing-wen volala v lednu po zvolení Petru Pavlovi. Což je rovněž věc velmi neobvyklá.
Zdá se tedy, že doba umrtvení česko-tchajwanských vztahů, kterou provozovaly vlády Petra Nečase, Jiřího Rusnoka, Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše, navíc zesílená extrémními pročínskými postoji prezidenta Miloše Zemana, je pryč.
Co je výhodné?
V případě Tchaj-wanu ale ani mimořádně dobré politické vztahy ještě neznamenají, že se Tchajwanci změní a stanou se k nám vstřícnější v případě byznysu. V rámci cesty Pekarové bylo podepsáno několik memorand různých firem o spolupráci, ale to ještě není reálná spolupráce, reálné obchody a reálné investice. Takových memorand v různých zemích světa bylo v případě cest českých politiků (označuje se to jako ekonomická diplomacie) podepsáno mnoho, výsledky pak často nebyly žádné. Třeba to bude v případě Tchaj-wanu jinak.
V rámci delegace Pekarové bylo na ostrově teď i kolem 110 podnikatelů. Hledali příležitosti a partnery. Zda je našli, jen uvidíme. Buďme spíše opatrní, protože Tchajwanci jsou nesmlouvaví obchodníci. A připomeňme, že o zavedení přímé linky mezi Tchaj-pejí a Prahou se hovořilo kolem dvaceti let. Létat se začne ale až letos v červenci. Také připomeňme, že tchajwanské firmy u nás investovaly miliardy, ale strašně dlouho se rozmýšlely, proč a zda jít do Česka. Dělají to pořád. A bojí se, že u nás nenajdou dostatek pracovní síly. Nebude k nám ani přesunuta či zahájena výroba čipů, jak se někdy tvrdí, má to být centrum pro navrhování designu čipů.
Tak či tak, Tchajwan se dá označit v současnosti za spojence Česka.
Čínské tanečky
S tím ovšem souvisí naprosto nesouhlasný postoj Číny, která považuje Tchaj-wan za svoji provincii a vládu v Tchaj-peji označuje za nelegitimní. Takže to, co nám vyhovuje v případě ostrova, zatěžuje naše vztahy s Pekingem. Přitom Čína je druhým největším obchodním partnerem Česka, i když vzájemný obchod je pro nás mimořádně deficitní a léta se to nemění. Nedorazily ani čínské investice, které sliboval Miloše Zeman. A některým firmám se nedaří přímo v Číně, například Škodě Auto.
Čína navíc říká věci, které jsou lživé. Tchaj-wan je normálně fungující stát, který má svoji vládu, armádu, justici, parlament, měnu atd. Není to žádná čínská provincie. To je naprostý pekingský bluf, na který by Česko nemělo naskakovat.
Že bychom ale měli nějak dál také spolupracovat s Čínou, je nasnadě. Nemusí to být nic politicky blízkého, ale vzájemné obchodní kontakty by pokračovat měly, dokonce by bylo dobré je posílit, pokud to bude výhodnější než dnes i pro nás. V tom by nás vztah k Tchaj-wanu neměl brzdit. I když dnes to vypadá zcela jinak.
