Snad jen na Tchaj-wanu je možné, aby českou političku v průběhu několika hodin přijala prezidentka, premiér, mezitím několik ministrů a abyste se šéfem diplomacie, který vás provází celý den, pak ještě povečeřeli. To se v pondělí stalo předsedkyni Poslanecké sněmovny Markétě Pekarové Adamové, která se ve dvě hodiny místního času potkala na poměrně dlouhé schůzce s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen. Čínská ambasáda v Praze to označila za „takzvanou“ návštěvu, protože podle ní žádná tchajwanská vláda neexistuje. Jenže ona existuje, a jak na místě viděl redaktor Reflexu, má se velmi čile k světu.
Pekarová se moc k výtkám Pekingu, který považuje Tchaj-wan za „nedělitelnou součást Číny“, v Tchaj-peji nevyjadřovala, ale zdůraznila, že „Česká republika a Tchaj-wan věří ve stejné hodnoty a principy, především ve svobodu, demokracii a ochranu lidských práv, a nikdo nás nemůže výhrůžkami odradit od toho, abychom tato práva ctili“. Jak bylo vidět na každé pondělní schůzce, tchajwanským politickým uším to znělo velmi libě.
Ostatně komplimenty létaly z jedné strany na druhou po celý den, hovořilo se často o přátelství, o potřebě navázat lepší ekonomickou spolupráci, o tom, že Pekarová přivezla na Tchaj-wan největší delegaci v historii vzájemných vztahů (to je pravda, je zde z Česka kolem 160 lidí) a že je fajn, že od července začne dvakrát týdně do Prahy provozovat svoji linku tchajwanská společnost China Airlines.
Pokud jde o politiku, tak tchajwanským ministrům asi psal projevy jeden člověk. V podstatě opakovali stejné věty. Po deváté ráno je Pekarové říkala ministryně pro ekonomické otázky Wang Mej-chua. V 11 dopoledne pak ministr vědy a technologií Wu Cung-cong. Něco podobného zaznělo na obědě, který pořádala Čínská mezinárodní asociace pro ekonomickou spolupráci. Pak od druhé odpoledne samozřejmě i prezidentka Cchaj. Ve čtyři na ni navázal premiér Čchien Jen-čen. A o více než hodinku později ministr Národní rozvojové rady Kchung Ming-šin. Předsedkyně pak povečeřela s ministrem zahraničí Josephem Wu, který hovoří podobně. To vše se vtěsnalo do zhruba deseti hodin času.
Tchajwanci se tak chovají proto, že naprostá většina světa je kvůli nátlaku Číny oficiálně diplomaticky neuznává, českého přístupu si tedy skutečně váží. Pekarová Adamová k tomu v pondělí uvedla, že Česko „patří k největším podporovatelům a přátelům ostrova v Evropě a věřím, že nás budou následovat i další evropské země“.
Zatímco v případě politiky jsou vztahy s Tchaj-wanem velmi dobré, tak na poli ekonomickém to občas drhne. Jednak máme s touto zemí trvalý deficit obchodní bilance. Tchajwanské firmy sice investovaly miliardy v České republice, ale dnes se pořád ptají, zda v tom mají pokračovat, protože se obávají toho, že u nás není dostatek kvalifikovaných pracovních sil, lépe řečeno, že někdy se lidé vůbec nedají sehnat. V Česku by mohlo také vzniknout mezinárodní centrum pro navrhování designu v současnosti tolik potřebných čipů (o tom se včera také jednalo) a tchajwanská vláda by do něj chtěla investovat až stovky milionů korun. Jenže některé české firmy se bojí, že jim to odláká už i tak hodně nedostatkové experty. Přitom Tchaj-wan je vůbec největším výrobcem čipů zejména díky společnosti TSMC, která je premiantem oboru.
V průběhu jednání Pekarové a prezidentky Cchaj pak všechny pobavila tchajwanská tlumočnice, které to ostatně po celou dobu pobytu moc nejde. Předsedkyně sněmovny je, stejně jako prezidentka milovnicí zvířat, a proto připomněla, že v pražské zoologické zahradě se nedávno narodila samička luskouna. Rodiče zvířátka pocházejí právě z Tchaj-wanu. Praha je pak teprve druhou zoo v Evropě, která tyto bizarní a ohrožené savce chová. Pekarová řekla, že zvířátko už má jméno, a to Šiška. Tlumočnice ale přeložila, že zvíře se jmenuje Žižka. Českou část publika to pobavilo, Tchajwanci vůbec netušili, čemu se smějí. Ale to bylo snad jediné nedorozumění, které se při politických jednáních odehrálo.
