Jsou situace, které testují míru globální úrovně humanity. Přesně takovou situací je silné zemětřesení, které kromě Turecka zasáhlo rozsáhlé území severních provincií Sýrie. Zemi, která je těžce zkoušená již od roku 2011, kdy se stala místem nesrozumitelného brutálního ozbrojeného střetu.
Záměrně píši o Sýrii jako o zemi, a ne o politickém režimu a mám na mysli syrské obyvatelstvo, které je obětí průchodu zla v barbarské podobě. Sýrie je zemí s dlouhou historií, která je významnou součástí dějin celého lidstva, jež sahá až do období více než tři a půl tisíce let před naším letopočtem. Bylo to území kolébky civilizace Mezopotámie, vládli zde Sumerové, Babyloňané, Asyřané, Egypťané, Peršané, byla součástí Římské i Osmanské říše. V Sýrii je mnoho památek zlatého fondu naší civilizace. Syřané jsou na to náležitě hrdí a dodává jim to víru a naději.
Mezi památky světového dědictví UNESCO patří i město Aleppo, devastujícím způsobem zasažené v době války a nyní i strašlivým zemětřesením. Míra utrpení místních obyvatel je nepředstavitelná, oběti a ztráty jsou opakující se. Přeživší ztrácí perspektivu, ale nevzdávají se a vzájemně si pomáhají. Boj o Aleppo se stal jedním ze symbolů dlouhé a krvavé války. Aleppo obsadili z větší části stoupenci chalífátu Islámského státu, ti se rekrutovali ze sunnitských radikálů, z Al-Kájdy, z fronty an-Nusra i z bývalých důstojníků irácké armády. Bojovali s nimi zejména Kurdové, podporováni Spojenými státy a jejich spojenci. Válčily s nimi i syrské vládní jednotky. Své zájmy si v Sýrii uplatňovaly další země regionu – Saudská Arábie, Katar, Turecko a Írán.
Echo arabského jara se nepovedlo a vývoj se vymkl kontrole. Evropské země region nechaly více méně na pospas. A to včetně Francie, která toto území v části dvacátého století spravovala. Sýrie se stala epicentrem různých zájmů a vlivů. Nedávný válečný konflikt nebyl ryze náboženskou či občanskou válkou. Stal se spíše projevem boje o vliv a moc ve velmi třaskavé oblasti, v níž jsou také významná ropná pole a naleziště plynu. Náboženské a protestní občanské postoje tvořily fasádu a nátěr pro mediální prezentaci konfliktu, při němž se různé zúčastněné strany dopouštěly porušování psaných i nepsaných pravidel a při kterém umírali a strádali nevinní lidé.
Odhady celkového počtu obětí desetileté války se různí, ale jsou ve statisících, od 350 až po 470 tisíc. Syrská arabská republika měla ještě v roce 2010 22,5 mil. obyvatel. Více než 5 mil. Syřanů opustilo svoji zemi. Většina z nich žije (živoří) v utečeneckých táborech v sousedních zemích (v Turecku a v Jordánsku), asi milion Syřanů je v Evropě. Osmdesát procent Syřanů žije v chudobě. Válka způsobila ztráty v odhadované výši cca 1 bilion eur. V roce 2015 se do válečných operací v Sýrii vložilo Rusko. Ruská armáda použila Sýrii jako živé cvičiště své armády a zbraňových systémů. Mnohé syrské zkušenosti nyní používá na Ukrajině. Rusové útočili na centra džihádistů, ale velmi často se terčem staly i civilní cíle, které radikální ozbrojenci používali jako živé štíty. Nejvíce raket dopadlo na čtvrti měst Homs a Aleppo. Obrázky z těchto míst připomínají Drážďany na konci 2. světové války.
Rusko má nyní jinou prioritu a Sýrii pomalu opouští. V závětří čeká na svou kořist Čína se svým spojencem Íránem. Sýrie je sevřena embargem ze strany USA a zemí EU, jedná se o ropné embargo, omezení investic, vývozu a dovozu. Mimo provoz jsou letiště, včetně mezinárodního letiště v Damašku. Sýrie se stala zapomenutou katastrofou a bohužel to platí i nyní po zemětřesení.
Mluvit o Sýrii je jakoby nepatřičné. Důvodem je prý kontroverzní postava Bašára Asada. Všechny příklady arabského jara potvrzují jeden společný výsledek – posílení radikalismu, náboženského fundamentalismu a autoritativních vládců. Sýrie je v arabském světě v něčem odlišná. Asad převzal vládu po svém otci Háfizovi, který vládl v letech 1971 až 2000. Po dobu 40 let platil v Sýrii výjimečný stav a v ústavě byla zakotvena vedoucí úloha strany Baas, což je model tzv. arabského socialismu. Asadovci jsou alávité, tedy šíité, přesto vládli většinové sunnitské společnosti. Sýrie fungovala jako více méně sekulární stát. Asad měl se Syřany nepsanou společenskou smlouvu – „vy mě necháte vládnout a já vám zajistím dobré státní školství, zdravotnictví a jiné jistoty“ (nepřipomíná nám to něco?). Potom k tomu přidal rozsáhlé represe, aby si udržel svoje pozice. Jeho roli akceptovaly v minulém roce i Spojené arabské emiráty, které v roce 2020 obnovily diplomatické a obchodní styky s Izraelem. Sýrii nelze posuzovat jen izolovaně, dogmaticky a jednobarevně, přičemž nezlehčuji žádné projevy mocenské zvůle.
Česká republika má v Sýrii zásadní postavení. Jsme jedinou zemí EU a NATO, která má i po vypuknutí válečného konfliktu zastoupení na úrovni velvyslanectví. Byla to tehdy osobní zásluha bývalého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. ČR má v Sýrii dlouhodobou pozitivní stopu. Na mnoha místech jsou k vidění výsledky českých firem, které zde vybudovaly řadu zejména průmyslových objektů.
Sýrie volá SOS. Nezbytně nutně potřebuje okamžitou masivní humanitární pomoc, i přes složitost syrské reality. Sýrie to bez obdoby Marshallova plánu nemá šanci zvládnout a civilních obětí bude přibývat. Je nejvyšší čas uvolnit sankční režim, který se týká životně důležitých funkcí státu (energetiky, pohonných hmot aj). Ten netrestá Asada a jeho blízké, ale zejména civilisty, řadové občany Sýrie. V době přírodní katastrofy by měly být funkční alespoň humanitární koridory, které by umožnily přísun pomoci, jak je tomu v sousedním Turecku. Mělo by jít o projev elementární lidskosti světového společenství.
„Každé lidské utrpení se týká každé lidské bytosti,“ řekl Václav Havel.
