Zažil jsem jich deset. Na jeden život je jich až dost. Ale byli všichni opravdoví prezidenti?
Háchu jsem vnímal až jako dospělý. Byl to zrádce, znělo odevšad. Tragický osud starce byl zastíněn osudem státního prezidenta. Úřad přijal nerad. Jako zachránce před kýmsi, kdo by byl v té funkci horší než on. Chránit před někým horším, než jsem já, je častá výmluva. Ochránce se časem mění ve zlo, před nímž chtěl chránit. Háchu, nemocného zajatce zla, nikdo za prezidenta považovat nemohl. Na polomrtvého prý ve věznici močili. Tak si trénovali příští zuřivost komunisti, které protektorát tolik inspiroval.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
