Ano, zaděláváme, a to hodně intenzívně. Bohužel to plyne z logiky mediálního provozu a ze samotné přímé volby prezidenta.
Zkusme si představit ideální svět, kde se budou kandidáti, novináři, organizátoři kampaní a debat striktně držet pouze současného vymezení prezidentských pravomocí. Jak by taková kampaň a debaty vypadaly? Kolik voličů by dokázaly dostat do varu spory o tom, jakým způsobem a koho by nový prezident vybral na post ústavních soudců či předsedy Nejvyššího soudu? Koho by zajímalo, jak moc zdrženlivý má být prezident při vetování zákonů nebo při jmenování profesorů? Asi by to přitáhlo jen pár fajnšmekrů ústavních právníků a politologů. A ti o výsledku voleb zcela jistě nerozhodují.
I proto vypadá kampaň tak, jak vypadá. Točí se v ní témata jinak řešená v parlamentních volbách – daně, důchody, ekonomika, krize, energie, vzdělávání... Těžko říct, jestli ale mají kandidáti reálnou možnost takovou kampaň nevést, když třeba alespoň jeden z nich ji vede. Oni jej přece nemohou nechat vyrůst v očích voličů jako jediného, koho zajímají problémy „našich lidí“.
Jiná věc je, že mnozí kandidáti si skutečně myslí, že budou čímsi jako stínovým premiérem/premiérkou. Že budou chtít vládě a premiérovi vstupovat do jejich hájemství, čímž budou jenom zvyšovat napětí v politickém systému. V kampani totiž slibují věci, které se nebudou mít ani po případném zvolení jak prosazovat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
