Obří japonská investiční banka Nomura označila Česko spolu s Maďarskem a Rumunskem za země s vysokým rizikem vzniku měnové krize. V Česku, které prošlo měnovou krizí v roce 1997, to samozřejmě vyvolává obavy. Měnová krize znamená prudké oslabení kurzu měny a následný pokles ekonomiky. A to v situaci, v jaké nyní žijeme, vypadá příšerně. Ale panika není na místě, i když s kurzem se cosi dít brzy bude muset. Jeho současná úroveň je těžko udržitelná z řady důvodů.
Situace je nicméně zcela jiná, než byla před čtvrtstoletím. Česko není mladou rozvojovou zemí, ČNB má stále obří balík devizových rezerv z dob devizových intervencí mezi roky 2013 a 2017, kdy držela kurs k euru nad 27 korunami tak, že vykupovala na trhu devizy. A na rozdíl od tehdejší doby je kurz české měny plovoucí, takže se mění průběžně na základě nabídky a poptávky po devizách. Jenže je plovoucí s omezením, které mu dala Česká národní banka, která ho intervencemi drží zhruba na úrovni 24,50 za euro, a momentálně je koruna ještě o trochu tvrdší. ČNB nyní používá kurz jako nástroj boje s inflací místo stahování peněz z oběhu pomocí zvyšování úrokových sazeb. Funguje to podobně. ČNB prodává eura za koruny, které tak stahuje z oběhu. A k tomu udržuje nízké ceny dováženého zboží, což je užitečné zejména v případě plynu a ropy. To brzdí růst domácích cen.
Ale má to zároveň svůj rub, zejména v případě, kdy i tak je naše inflace podstatně vyšší než u našich eurových sousedů, což platí v případě všech vyspělých ekonomik západní Evropy, i přes aktuální mírné zpomalení zdražování v Česku. Rozdíl za celý rok v průměrném růstu cenové hladiny bude asi osm až deset procent. Pro občana je to fajn, protože koruna tak nenápadně, ale zato citelně posiluje a kupní síla jeho výplaty je nyní v Německu či Rakousku vyšší. Proto mu tamní nákupy oproti nákupům v tuzemsku přijdou o dost výhodnější.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
