„Díky, že musíme.“ Týden výročí 17. listopadu po třech letech covidové pauzy opět otevírá vysokoškolská okupační stávka za klima a tento ironický odkaz na oblíbený slogan listopadových oslav „Díky, že můžem“ visí na jednom z transparentů v budově pražské Filozofické fakulty. První den stávky ukázal, že téma klimatické změny se stává mainstreamem v univerzitním prostředí, ale taky naznačil důvody, proč klimatické hnutí u nás zatím neoslovuje širokou populaci.
Dnes krátce po poledni nepůsobila chodba před kanceláří děkanky Filozofické fakulty UK nijak neobvykle. V půl jedné tu začínalo avizované plénum okupační stávky, na které však dorazilo sotva dvacet účastníků. Skutečný „full house“ byl paradoxně o kousek vedle, v hlavní aule fakulty, a to na přednášce z Úvodu do literární vědy.
První pohled však v tomto případě klamal, další stávkující přicházeli postupně během odpoledne, a hlavně byli i na dalších univerzitách. Stávka je letos masivnější než před třemi lety, kdy se konala poprvé a hostila ji jen pražská filozofická fakulta. Její studenti následně vyjednali několik schůzek s vedením univerzity a rektorem Zimou o tom, jak se sama UK stane udržitelnější. Letos mají studenti požadavky na vládu, mimo jiné aby zřídila post ministra bez portfeje či vládního zmocněnce pro ochranu klimatu. Během týdne budou pořádat besedy a workshopy.
Stávka po celém Česku
Klimastávka se letos z Prahy rozšířila do dalších měst. Tentokrát demonstrují za ochranu klimatu i studenti v Brně, Ústí nad Labem a Olomouci, celkově na devíti univerzitách. A nejde jen o humanitní a umělecké obory – v Praze se letos protestuje i na MatFyzu či Právnické fakultě, která je stereotypně spojovaná spíš s pravicovým osazenstvem. Už jen z toho je jasné, že klimatické hnutí přestává být záležitost uzavřené subkultury intelektuálně-levicových kruhů a stále víc se přibližuje mainstreamu.
Ostatně, v letošních sloganech a požadavcích stávky už zdaleka méně zaznívala kontroverzní slova o škodlivosti kapitalismu, centrem programu jsou debaty s akademiky o řešení (nejen) změny klimatu. Menší radikalita zřejmě vychází z pochopení toho, že klimatická změna dle průzkumů skutečně znepokojuje významnou část (zvlášť mladé) populace. Dosavadní radikalita klimatických hnutí ale byla a možná stále je překážkou většího rozmachu.
Jak nebýt za extremisty
Zbavit se nálepky extremistů a zapojit skutečně široké studentské vrstvy se povedlo projektu Fridays for future – sérii středoškolských stávek za klima. Teď se zřejmě o něco podobného pokouší spolek Univerzity za klima, který stávku pořádá.
Na druhou stranu, univerzitní klimatické hnutí omezují podobné věci jako českou levici obecně. Dá se to ilustrovat na programovém mixu stávky na FFUK. Pondělní program zahájila debata o stipendiích pro doktorandy, která se konkrétně na FFUK nedávno snížila na těžko pochopitelných 10 500 korun měsíčně. To je téma, které může být srozumitelné každému: české školství extrémně mizerně platí lidem, kteří tvoří jeho budoucnost. Pokud se povede téma dostat do povědomí veřejnosti podobně jako dříve platy učitelů, bude to skvělá zpráva.
V dalších dnech je v plánu třeba debata s názvem „Na mrtvé planetě nikdo tvojí trans identitu řešit nebude“ nebo „Alterglobalizační hnutí“. Rozdíl mezi těmito tématy a tématem doktorandů a jejich pochopitelnosti pro běžnou populaci v sobě možná nese důvody, proč třeba levicově-ekologická koalice Solidarita neuspěla v pražských volbách. A taky proč liberální a progresivní voliči dávají před Zelenými přednost srozumitelnějším Pirátům.
Svým názvem a načasováním stávka odkazuje na okupační stávku roku 1968, kdy studenti požadovali svobodu slova. Je to jeden z pokusů změnit atmosféru listopadových výročí, která se trochu topí v prázdné nostalgii. Jestli to je ten správný pokus a jestli je adekvátní srovnávat protesty za ochranu klimatu v demokratickém systému s protestem proti vojenské invazi, to asi záleží na vkusu.
