Jednání vlády: Premiér Petr Fiala (ODS) (2.11.2022)

Jednání vlády: Premiér Petr Fiala (ODS) (2.11.2022) Zdroj: Úřad vlády

Guvernér ČNB Aleš Michl
Guvernér České národní banky Aleš Michl.
Prezident Miloš Zeman s premiérem Petrem Fialou v Lánech. (26.10.2022)
Protivládní demonstrace v Praze na Václavském náměstí (28.10.2022). Mnoho účastníků mělo české vlajky a drželo transparenty proti vládě, válce i EU.
Jednání vlády: Premiér Petr Fiala (ODS) (12.10.2022)
6
Fotogalerie

Státu chybí stovky miliard korun a celý tento špás zaplatí běžní občané

Schodek státního rozpočtu České republiky ke konci října vzrostl na 286,7 miliardy korun a na celý letošní rok počítá kabinet se sekerou 375 miliard korun. Vůbec nic na tom nemění fakt, že novelu současného rozpočtu vetoval prezident Miloš Zeman. Jeho veto sněmovna hravě zlomí. Na příští rok pak naplánoval kabinet Petra Fialy deficit dalších 295 miliard korun a pro rok 2024 předběžně počítá se schodkem 280 miliard korun. Když tyto tři cifry sečteme, vyjde nám závratná suma 950 miliard korun. Běžného člověka proto napadne otázka, proč se tedy vláda nesnaží více šetřit nebo zvyšovat příjmy rozpočtu?

S hledáním úspor v rozpočtu je to složité, obzvlášť když obrovská část výdajů je daná platnými zákony. Například v příštím roce bude činit jen rozpočet největšího žrouta peněz – ministerstva práce a sociálních věcí - 861,8 miliardy korun. Přitom jen do penzí má z této sumy putovat přes 637,6 miliardy korun. To ale vůbec nic nemění na tom, že by stát neměl šetřit a neustále hledat možnosti, kde ořezat výdaje a zbytečné plýtvání. Ostatně Fialův kabinet si i toto vetknul do svého programového prohlášení.

Z výše uvedených čísel je patrné, že státu chybí a i v dalších letech budou chybět stovky miliard korun. Úměrně tomu bude narůstat i nominální cifra státního dluhu České republiky. Jen pro dokreslení, státní dluh naší země za letošní tři čtvrtletí podle informací ministerstva financí vzrostl o 424,7 miliardy korun na 2,89 bilionu korun. Na každého českého občana tak připadá dluhový šutr zhruba 275 tisíc korun. Ekonomy i politiky zajímá i ukazatel, který vypočítává procentuální poměr tohoto dluhu vůči hrubému domácímu produktu. Na konci září to bylo 43,8 procenta.

Procentuální zadlužení vůči HDP je důležité i z toho hlediska, že se ve veřejném prostoru hojně operuje termínem „dluhová brzda“, která je stanovena na úroveň zadlužení 55 procent. Při dosažení této úrovně by se muselo ve veřejné sféře začít šetřit opravdu hodně, tvrdě a bez milosti.

Hra s čísly

A nyní se dostáváme k jádru pudla. Jak jsme si již řekli, rozpočtové schodky jsou sice gigantické, ale zadlužení vůči HDP zase neroste až tak dramaticky. Česká národní banka v aktuální makroekonomické prognóze předpokládá, že tempo zadlužování vůči HDP nebude tak rychlé, jako se zdálo na začátku roku. Zřejmě z tohoto důvodu zde proto slábne tlak na politiku hledající úspory, ale i zvyšující příjmy, tedy daně. To je navíc i nepopulární a politicky ošemetné. Hovoří se například o vrácení superhrubé mzdy, která by lidem snížila jejich čisté výdělky a ročně eráru přinesla až 100 miliard korun.

Nicméně proč procentuální zadlužování vůči HDP není tak vysoké? Je to dáno především tím, že je v České republice vysoká inflace a právě ta výrazně přifukuje i nominální HDP, vůči kterému se celkové zadlužení počítá. Tato mince má samozřejmě dvě strany. Na straně první díky tomu vláda dostává více peněz z daní a zároveň se jí díky inflaci rychleji umazává reálná hodnota státního dluhu a schodků, které navršila dříve. Ta druhá strana mince je velice nepříznivá a dopadá především na lidi. Díky vysoké inflaci se jim drakonicky znehodnocují příjmy a úspory, ale rostou i životní náklady. Jejich finance jim reálně mizí před očima.

Řešením současné situace by proto správně mělo být další zvýšení úroků České národní banky a zavedení nových daní. Kombinace těchto opatření by snížila rozpočtový schodek a citelně zchladila spotřebu domácností. Došlo by sice ke zpomalení růstu či poklesu ekonomiky, ale došlo by k poklesu inflace a obnovení reálné hodnoty úspor a výdělků. Vláda a ČNB však zatím razí jinou politiku. Do ekonomiky sypou peníze, nechají inflaci lidem požírat úspory i sobě dluhy a nemají se ke zvyšování daní. Tato kombinace ve svém celku může vypadat líbivě a lidi jsou rádi, že jim vláda nezvyšuje daně a ČNB ještě více zdražuje půjčky a hypotéky.

Ve skutečnosti to jsou přitom jen a pouze občané, kteří tento celý špás platí ze svých kapes. A to skrze vyšší ceny potravin, bydlení, dopravy, služeb ale i tím, že peníze, které si vydělali a leží jim na účtech, jim ve skutečnosti mizí před očima a stává se z nich kupa bezcenných papírků či bezvýznamných čísel na monitoru.