V Česku narostly ceny elektřiny v prvním pololetí letošního roku nejvíce z celé Evropy. Máme další příležitost k lamentování, ale i k popřemýšlení, jako to tu vedeme. Když odečteme prvoplánové kopnutí do vlády, která otálela s cenovými regulacemi, na něž tak jako tak padnou desítky až stovky miliard, které si musíme půjčit, máme příležitost zažívat stinnou stránku toho, co jsme vždy považovali za svou přednost.
Být malou a otevřenou ekonomikou, jejíž chod zásadně závisí na mezinárodním obchodě má své výhody, ale když se to ve světě zasekne a naši blízcí přátelé se třeba rozhodnou páchat ekonomickou sebevraždu kvůli zeleným bájím, tak to prostě bolí o něco více než jinde, kde si víc hledí svého.
Už dávno jsme velmi těsně ekonomicky propojení s Německem, a to i cenami energií, té elektrické zvláště. Spolu s ním patříme k nejdražším na světě už hodně dlouho. Bylo to tak dávno před válkou na Ukrajině. Naše energetické soustavy jsou těsně propojené a prakticky představují jeden trh zosobňovaný nyní nenáviděnou lipskou burzou. Ale jakkoli jsme ekonomicky skoroNěmecko, nemáme ony pověstné německé platy, a tak se u nás logicky velmi dobře dařilo obchodníkům s energiemi, kteří spekulovali dlouhá léta s výhodnými spotovými cenami.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
