Jen co skončila nedělní demonstrace proti strachu, téměř k smrti se její naši přední političtí podporovatelé vyděsili. A stačilo relativně málo: Andrej Babiš se rozhodl, že bude kandidovat na prezidenta České republiky.
Premiér Petr Fiala reagoval úvahou, že Andrej Babiš chce být hlavou státu, aby dostal imunitu, a dodal, že si to naše země nezaslouží. Babiš bude do roztrhání těla tvrdit, že ne, protože je přece nevinný, soud s ním je politický proces, kampááááň.
Což je ovšem tradiční pěna dní. Horší je, že:
Nejsilnější strana vládní koalice, tedy občanští demokraté, nebyla schopna po nekonečném tápání nabídnout svého kandidáta na prezidenta, místo toho alibisticky podpořila tři jména, jež podle ní reprezentují demokratické hodnoty: Petra Pavla, kterého lze kvůli jeho minulosti klidně označit za Andreje Babiše v uniformě, Václavem Havlem posedlého senátora Václava Fischera a nejhoršími levicovými unijními frázemi zakletou Danuši Nerudovou. Samotná kandidatura Babiše bude ovšem mít kvaziblahodárný efekt pro prázdnou nádobu halasných demokratů – Antibabiš se znovu stane jejich programovou prioritou číslo jedna. Volte mě, přece se prezidentem nemůže stát tento slovenský přivandrovalec, estébák, lhář a podnikatel bez zábran a skrupulí!
A zase budeme stát před klasickým dilematem posledních let: Jít k volbám a volit menší zlo? Nebo nejít? Čím dále více lidí si začíná říkat: Nechci volit menší zlo a velké volit nemůžu, volby se mě tedy netýkají. Přinejmenším v druhém kole prezidentských voleb dilema volby mezi zlem a zlem bude velmi časté, jsem si při pohledu na jakoukoliv potenciální dvojici soupeřů téměř jist.
Část kandidátů, ta lepší, samozřejmě, slibuje logicky lepší politiku. Národ chceme spojovat, budeme slušní, morální, prosazovat dobro, čelit zlu. (Nerudová a spol.) Ti druzí (hlavně Babiš, logicky) budou pragmatičtější, konkrétnější. Hodlají hájit české národní zájmy, prosazovat ve světě z pozice prezidenta ekonomickou diplomacii, pravděpodobně slíbí levnější energie i potraviny a využijí kontakty a politickou zkušenost. Jenže když konkrétně Babiš mohl, nečinil. Zemi na dva roky zavřel zločinnými a zhovadilými covidími restrikcemi, zneužil karantény k nastartování šílené dluhové spirály, bez mrknutí oka při tom likvidoval ekonomiku i zdravý rozum. A není pravda, že musel, protože tak činili tváří v tvář „smrtícímu viru“ všichni. Nečinili. A hájení národních zájmů? Když svého času v roli premiéra vyrazil bojovat za ně třeba do Bruselu, podepsal tam jakýkoliv zelený nesmysl (včetně New Green Dealu, k němuž se dnes nehlásí a který je v přímém protikladu s našimi energetickými i ekonomickými zájmy). Za kus žvance (dotace) pro své firmy tuto zem zaprodal dříve, než řekneš Bureš. Jako prezident má být jiný? Kdo chce věřit, ať věří. Nebo volí.
Věru, nebude to příštích pár měsíců hezká podívaná. A jestli si ji „po fialovsku“ zasloužíme, nebo ne? Těžko říci. Ale jedno jisté je: Vyválet v dehtu a peří by si zasloužili všichni, kdo s velkou slávou v prosinci před jedenácti lety odhlasovali přímou volbu prezidenta. Sklízíme, co zaseli.
