Zelení frackové vtrhli o víkendu do areálu ostravské koksovny Svoboda a omezili její provoz. Měli v rukou hesla jako Za budoucnost bez uhlí, Limity jsme my nebo Zdanit bohaté! Nevymyslím na jejich adresu nic lepšího než to, co na jejich adresu pronesl majitel Vítkovic Jan Světlík: „Okolo 40 procent domácností v Ostravě je závislých na teple z koksárenského plynu. Nahradit se dá pouze zemním plynem z Ruska. To fakt hlava nebere!!!“
Problém je, že to, co se nám může zdát jednou izolovanou akcí levičáckých zpovykanců proti koksu, děje se v celoevropském měřítku. Aktivisté v převleku za seriózní politiky nejprve obsadili Brusel. Pak vyhlásili „závazkový“ boj proti uhlíku. A ve svaté zelené válce začali omezovat využití klasických zdrojů, jakými je uhlí nebo jádro, a dohodli se, že nám v budoucnu musí stačit takzvaná zelená energie z větru nebo slunce. Co se stalo? Co se dalo čekat. Vítr nefouká a slunce nesvítí tak, jak si tito inženýři budoucnosti vypočítali na svých sluncem a větrem poháněných kalkulačkách. Jaderné elektrárny zavírají, plyn, který si jako dočasný zdroj – než vypukne bezuhlíkový ráj – dohodli kupovat a dovážet od Putina, neproudí, protože je na východě válka, všude vůkol zuří sankce a naši američtí přátelé nám prodávají zkapalněný plyn za cenu tak vysokou, že je pro jistotu tajná. Co se v dané situaci dá dělat lepšího než vylézt na komín koksovny a protestovat proti vyrábění tepla z koksu?
Pořád je toho dost.
Třeba dále nechávat v provozu systém emisních povolenek, které brutálně zdražují cenu elektrické energie a na klima mají vliv asi jako vytí vlků na Měsíc. Nebo se v Evropě donekonečna bičovat snižováním uhlíkové stopy, přestože se starý kontinent na emisích uhlíku celosvětově podílí zhruba sedmi procenty. Jako jediní jsme ochotni kvůli absurdním klimatickým plánům ožebračit vlastní obyvatelstvo. To, že budeme za veřejné peníze, tedy na dluh, nakupovat elektrická auta pro zduřelé státní úřady a zaměstnance, protože jsou přece uhlíkově neutrální, je už jen třešnička na hodně žluklém evropském dortu.
Nemá proto valného smyslu smát se aktivistům, kteří o víkendu zaútočili na koksovnu v Ostravě, většina evropských politiků není jiná: převlékla se za aktivisty, leze po komínech elektráren, přivazuje se ke stromům nebo se lepí k vozovkám vteřinovým lepidlem.
Budoucnost je bez uhlí, limity jsou oni a zdanění bohatých už je také na stole.
Hlava to ale nebere.
