Po oznámení výsledků posledních parlamentních voleb jsem měl radost, že ze sněmovny zmizeli komunisté. Vycházel jsem přitom z toho, že u nás skončili nadobro. Dnes se však bojím, že jsem se mýlil. Když jsem totiž tento týden sledoval televizní debatu, kde mohli diváci hlasovat, kdo se jim nejvíce líbí, zvítězila komunistická europoslankyně na plné čáře.
Mám na to dvě možná vysvětlení: buď měl pořad nereprezentativní složení diváků, nebo jsou voliči extrémně naštvaní a ukazují vládě varovný ukazováček, že budou volit jinak než minule. Je proto pochopitelné, že se vláda lekla a najednou mění svůj přístup a přichází se stropem cen energií a chystá do ekonomiky nalít obrovský balík na pomoc domácnostem i podnikům.
Ještě před pár měsíci jsem přitom podobné návrhy odsuzoval, protože to je strašné mrzačení trhu, které povede k ohromnému státnímu dluhu, neefektivitě, plýtvání a nedostatku energie. Nyní když ale vidím desítky tisíc lidí protestujících v ulicích, vnímám vládní opatření jako nutná k udržení sociálního smíru. I ten má svou cenu.
Lidé potřebují nějaké ukotvení. Byli vystaveni až moc velké nejistotě, zda finančně přežijí tuto zimu. Vláda moc dlouho něco slibovala a nic nepřinášela. Nyní se domácnosti trochu uklidní. To je mimochodem velmi důležité pro brždění inflace. Se stropem budou inflační očekávání nižší a inflace dostane časem prostor k poklesu.
Jenže vláda udělala opět chybu v komunikaci, když představila svůj strop cen před evropským stropem cen. Najedou tím vzniklo informační nedorozumění. Voliči si řekli, že jim vláda málo pomáhá, protože evropský strop leží pod českým stropem. Málokdo pochopil, že evropský strop cen se týká zisků elektráren, zatímco český strop cen se týká cen pro domácnosti. To jsou dvě zcela odlišné věci. Volič se v tom nevyzná. Když máte dva různé stropy, je v tom chaos. Opatření se mělo pojmenovat jinak než strop. Lidé tak budou pořád nadávat.
Bude to ale extrémně drahé
Průmysl bude sice kompenzován, ale málo. Cenový strop u něj nebude uplatněn a kompenzace ve výši 30 mld. Kč je pro celý segment ekonomiky jako kapka v moři. Pokud by vláda chtěla firmám pomoci tak jako domácnostem, stálo by jí to další stovky miliard.
Tím se dostáváme k nacenění pomoci. Vláda tvrdí, že ji pomoc domácností bude stát 130 mld. Kč. To je číslo vycucané z prstu, protože vychází z předpokladu, že budoucí ceny energií budou podobné jako dnes. To je ale odvážné tvrzení. Pokud nebude v zimě do Evropy dlouhodobě téct plyn, ceny energií ještě stoupnou. Potom by státní pomoc vyšla na mnohem větší peníze, než dnes vláda očekává.
Další otázkou je, zda vládní pomoc skončí u energií. Ceny potravin také výrazně rostou. Vůbec bych se nedivil, kdyby se objevily hlasy na zastropování i cen potravin, protože to mnozí přestávají zvládat.
Vychází mi z toho, že rozpočet na letošní i příští rok skončí s mnohem vyšším deficitem, než se doposud uvádělo. Vládní výdaje vyskočí o stovky miliard, zatímco příjmy z mimořádných daní budou někde v řádu vyšších desítek miliard. Vůbec bych se proto nedivil, kdyby nakonec skončil rozpočet s historicky rekordním schodkem.
V rámci toho, jak se vše šije horkou jehlou a zaznívá mnoho protichůdných návrhů, není čas sledovat tok peněz. Podle mě se už mnozí těší, jak na chaosu vydělají. Otevírá se totiž prostor ke zneužití situace hned na dvou frontách. Jednou je, že lidé nebudou kvůli stropu nuceni ke hledání levnějšího dodavatele energie. Ten si tak může za energie účtovat více, než by mohl za tržní situace. Druhou frontou je, že vláda svými kroky ovlivňuje ceny akcií, a to dramaticky. Platí přitom, že kdo má informace jako první, ten na pohybu cen vydělá nejvíce. A tady je problém, že se kolem vlády nyní točí příliš mnoho lidí, kteří mohou informací využít.
Autor je hlavní ekonom CFG
