Nejsou to jen ceny energií, co dopadá na domácnosti a vyvolává strach z budoucnosti. Trochu jako bychom zapomínali, že na nemalou část růst životních nákladů jsme si v Česku zadělali zcela sami a bez Putina i lipské burzy. To, že u nás rostou ceny dvakrát rychleji než v Německu, nebo ve Francii neznamená, že tam bojují s drahotou nějak úspěšněji.
Znamená to, že jsme si užívali nad poměry a teď přišel účet, do jehož placení se nikdo nehrne a všichni se tváří, že se jich to netýká. Jenže týká a bude nás to logicky bolet více, než Němce a Francouze bez ohledu na to, jestli se srovnatelně dobře vypořádáme s energiemi utrženými se řetězu, potřebu čehož fakt není vzhledem k rozsahu problému na místě zlehčovat.
Je nespornou skutečností, že v začátku roku 2018, když nastupovala vláda Andreje Babiše, činila průměrná mzda 30 427 korun. Aktuálně berou zaměstnanci v průměru 40 086 korun. Tento nebývalý růst táhl dopředu státní sektor, kde mzdy rostly ještě rychleji, a to na dluh, při extrémně nízkých úrokových sazbách, takže půjčovat si bylo výhodné. Mzdy nepřibrzdily ani v roce 2020, kdy ekonomika propadla o 5,6 procenta a vymazala tak dva předchozí růstové roky a v roce 2021 to ani zdaleka nedohonila, na rozdíl od řady zemí Evropy. A to prakticky bez jakékoli nezaměstnanosti. Naopak ještě před pár týdny firmy plakali, jak jim chybí lidi. Takže nemalá část přidávání byla fakticky za nic a ekonomové tomu říkají, že mzdy rostou rychleji než produktivita práce. Zažili jsme to, čemu odboráři nadšeně říkali Konec levné práce
Ale ekonomové také říkají, že oběd zadarmo neexistuje. Boom hypoték znamenal růst cen nemovitostí a cihly stály majlant dávno před tím, než cihlářům začal astronomicky zdražovat plyn. Meníčka v restauracích a čepované pivo také zdražilo hned po covidu, když se ukázalo, že najednou nemá kdo obsluhovat a je třeba na platech přitlačit a taky pronajímatel chce víc. A tenhle tlak na ceny nezmizí ani když se růst energií zastaví, pokud spotřebitelům nezačne vysychat peněženka a opustí je nákupní apetit. A zdá se, že tohle jistě nedobrovolné uskromňování se na podzim začne. Staví se už méně a mezi hostinskými houstne atmosféra, protože tohle všichni nepřežijí.
Nejhorší, co se s tím dá dělat, je pokračovat v politice zvyšování platů ve státním sektoru nad úroveň toho, na co si vydělají soukromé firmy, případně ještě ty firmám platy zaměstnanců dotovat nějakými kurzarbeity. Že se toho mohutně dožadují odborářští funkcionáři, ale i lobbisté ze zaměstnavatelských svazů, nepřekvapí. Je to jejich práce. Ale jejich ovečky by měly vědět, že je lepší nižší reálný plat a utažený opasek na pár měsíců než čekárna úřadu práce na pár let. I když teď třeba desetkrát zaplní Václavák. A to samé samozřejmě platí i pro zisky hospodských a dalších podnikatelů. Třetí cesta, jak už to v životě bývá, neexistuje.
