Vzhledem k tomu, že už před zahájením jednání ministrů zemí EU pro energetiku o řešení cen energií zainteresovaní diplomaté nečekali nějaký jasný výsledek, můžeme směle konstatovat, že tahle schůze splnila očekávání. A občané členských zemí EU zůstávají bez pomoci, ale se slibem, že příprava řešení pokračuje podle plánu. A jak známo slibem neurazíš.
Ale abychom nebyli až tak moc přísní, premiér Fiala má svůj důvod ke spokojenosti. Ministři vybrali směr, kterým se bude ubírat Unie v cenové politice a může nyní kalibrovat naše národní řešení, jehož cena se právě od té evropské cesty odvíjí. Evropská komise by zjevně měla vyjednat nějakou „férovou“ cenu, která zůstane dodavatelům elektřiny minimálně z jaderných a obnovitelných zdrojů, možná i z uhlí. Co utrží nad to, bude odvedeno jako daň, či nějaký zvláštní poplatek. To limituje konkrétní ziskovost výrobců elektřiny. Bude to celé právně složité a zásadně záleží na detailech budoucí konstrukce, ale vznikne zcela jiná úroveň ziskovosti pro výpočet náhrady škody způsobené národním zastropováním ceny elektřiny, než je cena daná šílenstvím na burze. Hovoří se o dvou stech eurech za megawatthodinu elektřiny, což je výrazně méně než sumy kolem pěti set eur, za něž se v posledních dnech obchodovalo, ale stále to znamená hodně výrazné navýšení tarifů oproti současnému stavu. Průměrná cena, za níž nyní prodává ČEZ v kontraktech s distribučními společnostmi se pohybuje zhruba na polovině.
Národní strop pak ale může podle svých zákonů stanovit ještě nižší cenu s rizikem, že bude rozdíl doplácet, případně s elektrárenskou společností dohodne jinou formu kompenzace. A takové zastropování, nebo nějakou cenu vzniklou dohodou s výrobci Fialova vláda podle dostupných zpráv chystá. Měla by o tom rozhodnout už v pondělí večer a v pátek si potřebnou legislativu protlačit mimořádným zasedáním Sněmovny. A takový ministr Jurečka už sliboval v týdnu hory doly.
Celá konstrukce tvorby cen bude ale zjevně velmi komplikovaná nejen kvůli tomu, že musí jít o kombinaci nějakých opatření Bruselu a národních vlád, ale i kvůli tomu, že většina elektřiny na příští rok je už prodaná a stojí tak mimo novou cenovou regulaci. A politikům čelícím rostoucímu hněvu veřejnosti je jasné, že lepší ceny potřebují hned a patrně jich i dosáhnou.
Rozhodně ale ani náznakem nejde o cestu, která by vedla k jedinému racionálnímu řešení, kterým je rychlé zvýšení kapacity regulovatelných zdrojů energie, tak aby pokrývaly poptávku. Německo si do odstavení svých posledních jaderných bloků neodpustilo, ani když mu hrozí v zimě blackouty a místo toho se domáhá úspor v zemích, které produkují energie dostatek. S jediným cílem přebytky dovézt a udržet v chodu svou pro celou Evropu destruktivní Energiewende. O emisních povolenkách, které zbytečně zdražují elektřinu nesmí být ani nadále řeč, stejně jako o redukci podpory solárů a větrníků, které reálně svým jen náhodným výkonem při výrobě krizi spíše prohlubují, než řeší. A taxonomie, která nám brzy zlikviduje existující uhelné zdroje, protože prakticky nelze investovat do jejich větší údržby, také stále platí. Energie má být kvůli slepé víře v klimatickou apokalypsu hůře dostupná a máme ji tudíž spotřebovávat trvale méně a méně. Lze konstatovat, že Putin jen našel zkratku do cíle, k němuž nás EU vede tak jako tak. K mírné změně směru dojít může, ale současné politické reprezentace v nejsilnějších státech EU skutečný obrat nedovolí.
