I kdyby měl Andrej Babiš jako hlavní představitel opozice tisíckrát pravdu, tak nelze věřit tomu, že by byl lepším premiérem než Petr Fiala. Babišova vláda měla dost času předvést, jak postupovat v časech krize, ale ona zejména v dobách covidových selhala. Opakovaně lhala a jediné co dokázala, bylo rozhazování peněz z vrtulníku, zadlužování země a loni v závěru svého mandátu i vyživování nastupující vysoké inflace. Fialův kabinet, který dostal důvěru Poslanecké sněmovny 13. ledna, také není žádným zázrakem, kupí chyby a špatně komunikuje, ale čas na výměnu vlády ještě nenastal. Návrh na vyslovení nedůvěry vládě byl ze strany hnutí ANO a cirkusového sdružení SPD jen předvolebním blufem.
Je svatým právem opozice prosadit hlasování o nedůvěře a pak se hodiny a hodiny s vládní pětikolkou přít o tom, kdo má pravdu. Velkým překvapením ale je, že v době, kdy má opozice skutečně mimořádně dobře nabito na kabinet, který na některé věci reaguje pozdě a složitě, dokázali například Andrej Babiš, Tomio Okamura či Alena Schillerová pouze zopakovat to, co už všichni dávno vědí. Dovolím si tvrdit, že kdyby jednání sněmovny o vyslovení nedůvěry nevysílala televizní stanice ČT24, tak projevy by byly kratší a propracovanější. Byla by to pak možná skutečná diskuse, ne dlouhé monology, u kterých bylo dopředu jasné, že vláda tentokráte přežije.
Navíc Babiš opět ukázal, že má slabé rétorické schopnosti, nedostatečnou nonverbální komunikaci a správné užívání spisovného českého jazyka mu dělá problémy. Není člověkem, který je vhodný pro hlavní projev ve sněmovní bitvě o nedůvěru či důvěru vládě. Fialovi zase nějaká podivná síla vystřeluje při projevech něco do rukou, ale když se drží pultíku, je to daleko lepší. Hlavní ale ve čtvrtek odpoledne v Poslanecké sněmovně bylo, že premiér byl daleko lépe na diskusi připravený a dokázal s nadhledem námitky šéfa ANO rozstřílet. Pokusil se i o vtipné narážky, což je pro něj dost složité, protože bezprostřední humor mu nebyl dán do vínku. Přesto si namazal Babiše na chleba, jak se říká. Jistě, ani jeden z protagonistů se někdy nedržel pravdy, jenže i to k podobným přestřelkám patří. Prostě Fiala vyšel z duelu ve čtvrtek odpoledne daleko lépe. A další projevy pak už sloužily jenom k ukojení potřeb jednotlivých vystupujících.
Vláda nevláda
Nespokojenci z protivládního tábora mají ale pravdu v tom, že někdy působí Fialova vláda netečně. A ještě hůře některé věci vysvětluje. Důvodem je možná to, že chce situaci uklidnit, protože místo věcných řešení se v nastalé nelehké ekonomické situaci prosazuje často hysterie, které už podlehla i část veřejnosti a médií. Vítězí netrpělivost. Ovšem na vyčkávání není skutečně čas. To je v současnosti naprosto sebevražedná politická taktika.
Navíc vláda je opakovaně sestřelována kauzami hnutí STAN, v tom má opozice také pravdu. Poslední taškařice, která byla voličům odehrána v podobě podezřelého šéfa rozvědky Petra Mlejnka (který ve středu i tak nakonec oznámil rezignaci) byla trapná. Může za ní místopředseda vlády Vít Rakušan, který je na vyhazov. Jenže to už by Fialu a jeho tým reálně ohrozilo. Takže se jede a pojede dál.
Je zřejmé, že Petr Fiala by potřeboval kabinet rekonstruovat, ale v době předsednictví Rady EU to neudělá a zatím to neudělá ani proto, že by Babišovi a spol. přihrál ještě více politických bodů. Musí počkat, jenže to práci vlády v některých směrech limituje.
Vláda, a to ukázalo i jednání o vyslovení nedůvěry v Poslanecké sněmovně, se ale bude držet vesla za každou cenu. Je to sebezáchovný půd, protože nové parlamentní volby by pro některé členy dnešních koaličních slepenců nemusely dopadnout dobře.
Česko má tak v době velké krize vládu, na kterou je málokdo pyšný. A současně máme pofiderní opozici, která by se k moci raději dostat neměla. Voličům tak nezbývá než se modlit, že účty za elektřinu a plyn všichni v pořádku přežijí. Žvanění ve sněmovně, které jsme opět při vyslovování nedůvěry viděli, jim s tím ovšem nepomůže.
