V Česku a vlastně i celé Evropě a dalších civilizačně blízkých zemích jsme svědky zvláštního neklidu. Nazvěme ho čekání na kolaps. Příčinou je dlouhodobě iracionální energetická politika.
Generace dosud žijících lidí narozených ve čtyřicátých letech 20. století tohle čekání zažila už několikrát. Poprvé v roce 1953, když došlo k bankrotu socialistického hospodářství, řízeného podle ideologie těžkého průmyslu a Stalinovy přípravy na válku. Tehdy komunisté dovedli zemi na pokraj kolapsu, takže přistoupili k vyvlastnění úspor, zavedení nových bankovek a označili to slovy „měnová reforma“. Z bouřlivé reakce lidí na tyto události pak měli další desítky let takový strach, že v době krizí raději šli cestou vnitřního zadlužování státu.
Nová rovnováha
Další čekání na kolaps přišlo v letech 1990–93, když po revoluci stoprocentně zestátněná ekonomika přecházela do soukromých rukou. Do toho prováděla vláda nutné kroky typu liberalizace cen, které vyskočily v průměru o 48 procent. Následně se systém stabilizoval, stejně jako když se rozdělilo Československo, což narušilo zásobovací řetězce mezi oběma republikami.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
