Evropa hodlá schválit další, už šestý balíček protiruských sankcí. Byť v něm obsažené embargo na dovoz ruské ropy tentokrát představuje pro ruské hospodářství dosud největší hrozbu, pro firmy, které s Ruskem obchodují anebo v něm vyrábějí, se už dlouho nic nemění. Buďto se na jejich podnikání sankce nevztahují anebo používají stále stejné triky, jak je obcházet.
Pokud pomineme embargo na dovoz některého evropského zboží, které zavedla sama Moskva, Evropskou unií je už od anexe Krymu v roce 2014 do Ruska zakázáno vyvážet pouze výrobky, služby a know-how, které by se daly využít pro těžební průmysl nebo armádu. Od té doby se embargo rozšířilo ještě o luxusní zboží.
Je samozřejmě otázka, jestli se zákaz dodržuje. Už několikrát se potvrdilo, že zboží, které se nesmí do Ruska vyvážet, se tam stejně dostává oklikou přes dceřiné firmy ve státech, jako je Kypr nebo Kazachstán. Stačí si vzpomenout, jak nedlouho po zavedení prvních protiruských sankcí dělali Siemens a Grundfos blbého, že nevědí, jak se jejich technologie na přečerpávání vody dostala na Ruskem okupovaný Krym.
Tak jako tak, dosavadní ruská i unijní embarga se vztahují jen na zlomek firem. Pro ostatní platí, že se mohou sami rozhodnut, zda v Rusku pokračovat anebo ne.
Podle informací, které shromáždila Yale school of management, dobrovolně činnost v Rusku přerušilo anebo z něj úplně odešlo přes 1000 mezinárodních firem. Některé firmy z Ruska možná doopravdy vypudil zájem zachovat si morální integritu, každopádně už teď víme, že v celé řadě případů se s Ruskem rozloučily jen na oko, aby se zase mohly později bez problémů vrátit.
Kupříkladu “prodej” automobilky AvtoVAZ vlastněné francouzským Renaultem. Ten fabriku převedl ruskému výzkumnému institutu za symbolický rubl s tím, že Renaultu zůstane možnost k sobě AvtoVAZ znovu převést, až se situace uklidní.
Některé firmy prostě nechtějí jen tak opustit své pozice v Rusku. Bojí se, že jejich majetky a podniky Moskva znárodní, jak už několikrát vyhrožovala. Anebo jde čistě o nechuť přijít o zisky. Jenže na ně tlačí spotřebitelé ze Západu a kritizují je, že podporují Putinův režim. Firmám tedy stačí, aby přestaly v Rusku podnikat jen z pohledu západních spotřebitelů: V uměle vytvořené transakci podnikání veřejně předají nebo prodají subjektům nebo lidem, se kterými už se v soukromí dohodly, jak a kdy vše vrátí do původního stavu.
Renault to s AvtoVAZem udělal způsobem, který je do očí bijící. Stejný trik ale může fungovat i u nás v Česku. Také ruští majitelé se bojí znárodnění. A také tady potřebují udělat něco pro zklidnění situace. Zatím můžeme jen spekulovat, jaké je pozadí nedávného prodeje LET Kunovice, který od ruského majitele s napojením na Kreml odkoupil Omnipol. Cenu nezveřejnili a hlavně taky nevíme, jakou mezi sebou mají psanou či i nepsanou domluvu do budoucna.
Vůbec tím nechci naznačovat, že by snad měla Evropská unie zakázat úplně veškerý byznys s Ruskem. Ono to ani není reálné – i stávající embarga se těžko dodržují a hlavně unie nechce být přímo odpovědná za ztráty firem a čelit jejich nátlaku na proplacení tučných kompenzací.
Je nutné si uvědomit, že i po přijetí nového sankčního balíčku bude zřejmě jen na nás spotřebitelích, jestli se mezinárodní firmy vzdají ruského trhu. Ať si tam Rusové nemají co koupit a ať přicházejí o práci. Pouhá kritika nemusí stačit, někdy je potřeba je potrestat také tím, že si nekoupím jejich produkt. Já osobně například do Makra nějaký čas nezajdu.
Autor je akademický ředitel programu CEMS na Fakultě podnikohospodářské VŠE v Praze a odborník na mezinárodní podnikové strategie.
