Putin si chce podrobit Ukrajinu za každou cenu. „Speciální operace“ se nevyvíjí podle plánu, roste agresivita ruských vojsk. Kreml tím spíše potřebuje ovlivňovat světové veřejné mínění pomocí sítě propagandistických kanálů. Jde ještě o svobodu slova?
Putinova válka zatím nesměřuje ke svému konci. Rusko si jej představuje jako kapitulaci Ukrajiny a rozdělení jejího území. Hrozí dlouhodobý krvavý konflikt s tragickými ztrátami na lidských životech a devastací obou ekonomik. Čím déle trvají válečné boje, tím zuřivěji Kreml stupňuje vylhanou propagandu, srovnatelnou snad jen s Hitlerovým pobočníkem Josephem Goebbelsem.
Spor o proruské weby
V této souvislosti se vedou polemiky o informační válce v evropských zemích - Česko nevyjímaje v podobě sporů o vypnutí osmi webů napojených na kremelský okruh, čemuž odpovídá jejich obsah a informační kvalita.
Jsou skutečně dezinformace šířené Kremlem tak nebezpečné a nepřijatelné, že je nutná jejich regulace? Nejde o porušení ústavních práv a svobody projevu, pokud jsou sankcionováni její nositelé? Nebo nemají téměř žádný vliv, jak zlehčují někteří oponenti?
Debata o svobodě slova je v demokratickém světě nezbytná. Stejně tak jsou legitimní otázky, co už je za její hranou v mimořádné situaci, v jaké se nyní nacházíme. Svobodu slova nelze zaměňovat svobodou schvalování a propagace válečných zločinů.
Riziko plíživého omezování svobody slova si uvědomuje europoslanec Alexandr Vondra. O zásazích do mediálního prostoru musí podle něj do budoucna rozhodovat soud.
„Jsou výjimečné okolnosti, kdy jsme ve válce, tak se dá udělat výjimečné opatření. Jsem schopen respektovat krátkodobé omezení ve veřejném zájmu, ale nejde udělat natrvalo. Chápu na jedné straně nějaké nástroje proti propagandě, kterou má v rukou náš nepřítel, například web Sputnik. Musíme si dát ale pozor, abychom nevylili s vaničkou extrémního hnusu i dítě svobodné diskuse,“ říká Vondra.
Okamura v čele boje za svobodu
Něco jiného ovšem znamená, když regulaci proruských platforem napadají zástupci těch subjektů, pro které jsou pojmy svoboda, demokracie či totalita jen klackem pro vyvolání střetu s vládou a polarizaci společnosti. Sami mají ke svobodnému světu odpor a více či méně otevřeně hájí zájmy Putinovy diktatury.
Je to podobně absurdní jako slova ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který omezování těchto „svých“ médií označil za totalitní praktiky a umlčování názorů, které nejsou po chuti. V Rusku se přitom za odlišný názor zavírá až na patnáct let.
Mezi nejhlasitější bojovníky za práva šiřitelů ruské propagandy patří Tomio Okamura. Důvod je zjevný: S oblibou ji šíří také v poněkud jemnější soft verzi. SPD slouží jako tlampače Kremlu dlouhodobě, a proto zní její proklamace o nastupující totalitní diktatuře (u nás, nikoli v Rusku) jako špatný vtip.
Okamura prosazuje vyvázání ze západních struktur NATO a EU, což je v souladu se strategií Kremlu obnovit sféru sovětského vlivu. Tváří v tvář Putinově válečnému šílenství to nemůže říct přímo, ale fakticky vychází vstříc jeho cíli rozklížit západní jednotu. Oslovuje část rebelující populace, kterou hodnoty svobody a demokracie prakticky nezajímají.
Xenofobní nálady
Okamurovci dnes vyvolávají xenofobní protiukrajinské nálady. Stále hledají dno, kde se potkávají s Babišem, KSČM, Trikolorou, Volným blokem a dalšími podobně vyladěnými subjekty, usilujícími o stejný typ voličů. Používají prakticky totožné argumenty, jako vystřižené z moskevských scénářů.
Ukrajinský konflikt podle nich vyvolaly NATO a Spojené státy. Ukrajinci situaci vyhrotili, mohou si za to sami. Česko vojenskou pomocí jen prodlužuje válku, kterou nepodporují, ovšem stejně jako protiruské sankce. Ukrajinské uprchlíky považují především za zdroj problémů, jelikož „ukusují z krajíce“ našim lidem.
Jejich cílem je relativizovat a rozmělňovat situaci na Ukrajině ve stylu „nikdo neví, jak to je, co je pravda a co propaganda“, „všichni lžou“, „nepleťme se do toho a starejme se sami o sebe“. Tyto skupiny brojí proti údajné domácí totalitě, ale ve své podstatě podporují zájmy skutečné diktatury gigantických rozměrů.
V těchto kruzích vyvolal rozruch nedávno spuštěný vládní web Braňme Ukrajinu, zaměřený proti šíření ruské propagandy. Vadila jim nevhodná „nahlašovací“ formulace, která už zmizela, ale zcela pomíjejí podstatu věci, rizika spočívající v působení hlasatelů Putinových lží. Jak by dnes dopadl uživatel sociálních sítí, veřejně podporující válečné plány Hitlera a schvalující vyhlazení jednoho etnika?
Hrdinka dnešní doby
Reakci vyvolal i případ učitelky Martiny Bednářové ze základní školy na Praze 6. Vykládala žákům o „osvobozování“ Ukrajiny ruskou armádou od fašistů, upalujících Rusy zaživa stažené z kůže, nebo o údajném skladu jaderných zbraní ve Vrběticích. Nestranným médiem je podle ní jeden z vypnutých webů Protiproud.
Za učitelku, která dostala výpověď a chce se soudit kvůli právu na svůj názor, se postavil bývalý předseda KSČM Vojtěch Filip. Upozornil na to, že byla krácena její ústavní práva na svobodu projevu. Mnozí rodiče jsou však jiného mínění a nepřejí si, aby někdo ve škole jejich dětem vykládal komunistické lži.
Bednářovou podpořil i bývalý poslanec Lubomír Volný, který ji označil za hrdinku dnešní doby. „Napište fašistické ředitelce školy, která propouští své, na rozdíl od ní odvážné a informované kolegyně, za politické názory založené na faktech, co si o ni myslíte,“ vyzval své podporovatele. Ředitelka od té doby čelí řadě výhrůžek včetně fyzické likvidace, což je zřejmě přípustnou formou boje proti „totalitě“.
Putinovi kolaboranti
Na obranu zmíněného webu Protiproud bývalého spolupracovníka Václava Klause Petra Hájka se postavil advokát Jindřich Rajchl, který po rozkolu v Trikoloře založil vlastní formaci. Hodlá soudně napadnout vypnutí tří webů, mezi nimi Protiproudu, který mezitím změnil doménu a „vysílá“ dál. Namátkou si připomeňme, o čem Hájek píše.
„Jako kulisy pro natočení hororu o vraždění stovek civilistů ruskou armádou bylo vybráno město Buča, které ruské síly opustily již 30. března. Po vstupu kyjevských jednotek došlo ve městě k obvyklé čistící operaci: nacisté zastřelili všechny, kteří byli označeni za proruské diverzanty.“
„Ve čtvrtek 24. března osvobodila ruská vojska, čečenský specnaz a armáda Doněcké lidové republiky většinu území přístavu Mariupol. Divadlo v Mariupolu vyhodili do povětří náckové z praporu Azov. Nyní prchají z města.“
„Premiér Fiala na schůzku s prezidentem Zelenským nejel do Kyjeva, jak to bylo v mainstreamových médiích zobrazeno, ale do blíže neznámého místa v Polsku.“
„Kyjevský režim vyráběl biologické zbraně. Chce atomovou bombu. Pozval sto tisíc nácků z celého světa zastřílet si na Rusy. Tenhle režim podporujeme?“ Dalo by se pokračovat, advokát Rajchl má skutečně výstavní klienty.
Nehledě na to, jak dopadne soud, se lze stěží ubránit pocitu, že ve výše uvedených případech nejde o pouhé projevení názoru, ale o extremní hnus Putinových kolaborantů.
