Herecký talent Antonio Šoposki: Sexuální scéna není nic jiného než choreografie
Mladý herec ANTONIO ŠOPOSKI (23) zazářil jako hejsek pečující o svoji babičku v dramatu Tancuj Matyldo (2023), ovšem po nominaci na Českého lva nastalo ticho po pěšině. V uplynulém roce přemýšlivý herec s makedonskými kořeny potvrdil své kvality třeba v krátkém filmu Píchlé duše coby syn odvážející tatínka umírajícího s ASL na eutanazii, ale i jako Roderigo v Holičkově Othellovi na Letních shakespearovských slavnostech. A stejně jako loni Toni zazáří během Zlín Film Festivalu, kde bude od 28. května moderovat, ale především chodit do kina a těšit se na podzimní premiéru seriálu Filter, v němž hraje hlavní roli introvertního gaye.
Vaše maminka je ředitelka soukromé umělecké školy v Havlíčkově Brodě, odmala jste chodil na zpěv, klavír, výtvarku, saxofon, dramaťák… U vás se rozumělo samo sebou, že půjdete cestou umění?
To ne. Můj o osmnáct let starší brácha dělá ve skladu, i táta pracuje rukama, je správce budovy, šikovný řemeslník. Na sílu nás ke kumštu nikdo netlačil, ale naši si určitě řekli něco ve smyslu –
Pojďme tomu dítěti dát co možná nejširší rozhled v koníčcích a zájmech a ono ať si pak vybere, k čemu ho to potáhne nejvíc. Já dělal nějakých devět let paralelně i fotbal, skončil jsem až ve čtrnácti, kdy už nešlo trénovat denně a zároveň pomýšlet na hereckou budoucnost. Bylo to smutné. Až třeba rok před koncem mojí sportovní dráhy pro mě fotbal začal být opravdovou vášní – a já od něj bohužel musel odejít. Na dramaťák jsem tehdy jezdil do Světlé nad Sázavou, a když k tomu připočtete hodiny přednesu, musel jsem být dvakrát týdně mimo domov a nějak se tam dostat. Zcela neslučitelné s fotbalovými tréninky. Ještěže jsem se tehdy rozhodl, jinak bych možná dodnes dělal dvě věci a ani jednu pořádně.
Jaká byla vaše první role? Řekla bych, že česká veřejnost si vás pamatuje až ze seriálů Modrý kód nebo Ulice, kde jste hrál Vašíka, syna Hedviky Gregorové; inteligentního, uzavřeného kluka, který má rád knihy, matematiku a fyziku…
Moje úplně první zkušenost před kamerou přišla díky reklamě na nějakou energetickou společnost. To jsem byl na konzervatoři v prváku a hrál bubeníka. Kolem reklam bývá až gigantický štáb, v tomhle případě jsem si to užil hned na prvním natáčení ve velkolepých kulisách postavených na Barrandově. Jen to tedy s herectvím nemělo nic moc společného.
Mnozí herci a herečky se reklamy trochu štítí. Vám nevadí?
Za prvé je to, myslím, generační věc a taky je reklama a reklama. Tehdy jsem to vzal ani ne tak kvůli penězům, jako že jsem byl nadšený, že jsem vyhrál casting. Teď už bych přemýšlel, co je to za produkt a jestli se mnou aspoň nějak rezonuje. I kolegové, kteří na svém instagramovém účtu mají desítky tisíc sledujících, si, řekl bych, zakládají na tom, aby jim dané zboží nekazilo image a měli daný výrobek nebo službu skutečně rádi.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
